Řeknu příklad, na VŠ jsme se bavili o velikosti jednotlivých proměnných, jako že integer má různé rozsahy.
Datovým typům jsme věnovali cca 1 hodinu, konec, nazdar párky, vyřešeno.
Když jsem pak vedl kroužek, řešil jsem datové typy hodin 6!
Jednak jsem všem názorně ukazoval rozdíl datových typů se znaménkem a bez znaménka, jejich rozsahy a chování v případě přetečení.
TO POVAŽUJI ZA TEORII!
Člověk by měl vědět, co se stane, když proměnná přeteče, jak si to hlídat, že se přetečení dá zachytit i testovat.
Ukazoval jsem boxing a unboxing, jak se mění typ z triviálního na zabalený a to, jak se mění rychlost zpracování dat.
Hodinu jsme probírali objekty, já oproti tomu pět hodin ukazoval různá kouzla s objekty.
Výsledek?
Zkouška na VŠ měla asi stejnou hodnotu, jako umět si přečíst jednu "libovolnou" knížku o "libovolném" programovacím jazyku.
Protože těmto věcem je tam dán asi stejný prostor.
A stejné to bylo s většinou předmětů! Vlastně ne, programování vyžadovalo alespoň 20 mozkových buněk, řada předmětů byla prostě absolutní výsměch všemu a musel by je dát i retardovaný kůň!
Jenže pak přišla masakrální matematika, kde se oddělovalo zrno od plev.
Rozuměj, kde se oddělovali ti, kteří sice uměli výborně programovat a všemu ostatnímu rozuměli, ale Derivace Vektory Matice Integrální počet.... na ně byl prostě příliš silný kafe! Kamarád, machr přes databáze, který dokázal myslet hodně inovativním způsobem a dneska je milionář, ten se tam rozbrečel a ze školy odešel. Sám se mohu se pochlubit indexem 1,1,1,1,1,1,2,1,2,1,1 a pak nesložil zkoušku z matematiky. Měl jsem šanci si zkoušku koupit, prostě jí uplatit, ale řekl jsem si, že ta škola může jít do sraček, když to nedám poctivě, tak se na to můžu vysrat. Mít červený diplom, jako že bych to asi dal a nebo i obyčejný a přitom vědět, že jsem si koupil zkoušku, to by mě trápilo. Ale po třech letech vyletět, když jinak jste dost dobrej (spíš škola byla hodně ubohá), to nasere tak jako tak. Hlavně mě štvalo to, že jsem se tam vlastně nic nenaučil. To důležité šlo mimo. Úplně. A kamarád na VŠ v USA zatím modeloval databáze, zkoušel v ASM všechny možné varianty přetečení, prohlížel si objekty přímo v operační paměti (samozřejmě že ne virtuálního stroje C#/Java) - celý jejich cyklus od alokace, volání konstruktoru až po uvolnění. On se něco naučil. To mělo smysl! Takovou VŠ by mi snad ani nebylo líto nedodělat, protože bych věděl, že znalosti tam získané mají OPRAVDOVOU HODNOTU, ale tady mi bylo líto jen toho ztraceného času.
Jo a taky tam razili teorii že co semestr to si student musí udělat jeden certifikát Cisco/M$/Oracle a ještě nějaké další.
Z něj je borec, má papíry na to, že je borec a ten papír mu MŮŽETE VĚŘIT!
Já většině absolventů z ČR nevěřím ani to, že dokážou v pecku najít procesor.