Já už to jen tak prolítávám. Každopádně mi přijde, že se tu nějak mlží pojmy. TS je z matematického hlediska konečná věc - je to šestice také konečných množin. Představujeme si jej ale jako stroj s nekonečnou páskou. TS má konečný pořet stavů, ale množina jeho možných konfigurací je nekonečná. A teď se tu jen práská konečná, nekonečná, konečná 
Základní otázka je, proč je HP pro LBA řešitelný a pro TM ne.
Ten pojem "stav" jsem trochu zamlžil, to je pravda. To je u automatů terminus technicus, měl jsem použít "konfigurace".
Takže přesněji: Umíme říct, že nikdy neskončí výpočet (konkrétního, zadaného) TM, který se vrátí do nějaké konfigurace, ve které už byl. Neumíme říct, jestli skončí výpočet (konkrétního, zadaného) TM, který pro (konkrétní, zadané) slovo vytváří pořád nové a nové konfigurace - je možné, že někdy skončí, je možné, že nikdy neskončí - a neumíme to algoritmicky rozhodnout. To je rozdíl oproti LBA, který nic takového dělat nemůže, protože množství konfigurací je u něj omezené délkou slova. Čili po určitém konečném čase (konkrétní, zadaný) LBA buď skončí, nebo se vrátí do nějaké konfigurace, ve které už byl a tímpádem neskončí nikdy. Proto je HP pro LBA řešitelný a pro TM neřešitelný. A proto je neřešitelnost HP pro TM čistě teoretická věc, se kterou se v praxi nikdy nepotkáme, protože žádný reálný stroj nemůže při výpočtu vytvářet pořád nové a nové konfigurace.