Moje poněkud intuitivní definici vědomí závisí na formě její implementace. Je nutné znát technickou realizaci toho kterého zkoumaného vědomí, a na základě této znalosti se dá určit, jestli je to spíš opravdu vědomí a nebo ne. Tak například, mohou roboti snít (třeba ti z Eve no Jikan ano)? Nejenom podle mě je "snění" projevem přítomnsti vědomí (z tohoto hlediska má jakési vědomí například pes, kočka, ale i holub). Ale co jsou to sny? Jsou to v podstatě simulované vnější podněty, které jsou ale indukovány vnitřními procesy. Mozek si uchovává počitky, a dovede je opět vyvolat. Představte si <jablko>, jakmile jste přečetli tento term, nejspíše jste "před očima" ve své mysli někde viděli matný obrázek jablka, tedy onen vizuální věm. Pokud se teď budete dostatečně snažit, nejspíše si vybavíte i jiné počitky související s jablkem, tedy jaké je na pohmat, jakou má chuť, vůni. To vše bude nejspíše doprovázenou obrazem, tedy na chuť jablke si vzpomenete spolu s vnitřním obrazem, jak ho jíte. Nejdetailnější smysl tedy určuje hlavní složku vědomí, u člověka je to většinou zrak (až na slepce od narození). Důležitou vlastností jakékoliv implementace vědomí proto bude splynutí "senzorů" se samotnou jeho implementací. Na "inteligenci" až tak nezáleží, nějaká prvotní implementace vědomí se může chovat mnohem hloupěji, než kdejaká dnešní AI, a přitom být mnohem dále. Vskutku, to co my nazýváme vědomím, je "pouze" zpětnou vazbu z paměti vyvolané opětovné prožívání skutečnosti. Nic není v myšlenkách, co dříve nebylo ve smyslech. Ale jděme dál, smysly jsou z části myšlenky. Zde tak nějak intuitivně cítím, že tohle je ta správná cesta, jak dojít skutečné umělé mysli.
Takže třeba pokud budeme mít digitální kameru která bude sloužit jako čidlo robota, tak přímo na ní musí být napojeny neurony nějaké té neuronové sítě, která je bude vnímat a nějakým způsobem některé vjemy ukládat do paměti (to může být další neuronovka). Dalším čidlem systému bude mikrofon, a další neuronovka za ním. I zvuk se ukládá do nějaké té paměti (oddělené nebo sdílené?) Tyto subsystémy budou propojeny další neuronovkou, která když třeba uvidí obraz jablka a uslyší "jablko" nějakým způsobem uloží tuto vazbu, nejspíše jako vnitřní počitek(vjem) který z paměti aktivuje počitek obrazu jablka a počitek zvuku jablko a tyto se částečně nakopírují na vstup. Protože je ale zároveň prováděno vnímání, tak vstup nebude úplně přebit, ale bude jen tak někde napozadí, jako "vnitřní obraz". Důležitou věcí je také nějaký způsob jak určit, na kterou část vstupu se neuronovka zaměří, protože vstup je vždy matice (to by mělo platit i u "sluchu"), tady nemám páru, možná opravdu nějaký hardcoded algoritmus a lá detekce obrazu, ale pozor, nedojde k úplnému potlačení všech neuronů až na pár důležitých, ale pouze k upřednostnění nekterých (tedy ona spojitá varianta "kloboukové funkce"). Jde o to, aby ono vědomí mohlo prožívat rovněž onen "feeling" situace, takže když se bude dívat na jablko na stromě, tak bude trochu vnímat i modrou oblohu, slunce a šumění větru. Nesmí se zapomínat na výstupy, ty budou rovněž napojeny na vědomí podobně jako vstupy, tudíž proces myšlení bude částečně simulovat skutečný výstup. Pokud je vstupem sluh a pojivem vnitřního myšlení slovo, pak je výstupem řeč, a tudíž když bude systém "myslet", tak zároveň se na nějakých výstupních neuronech budou indukovat výstupy. U člověka když myslí, tak zároveň trochu mele jazykem, to lze detekovat a naučit počítač "číst myšlenky", různí opilci a podivíni či blázni si taky často "mumlají", a občas o někom říkáme, že "myslí nahlas".
To je ono, vědomí je úzce svázáno se senzory a efektory, a čím kvalitnější a detailnější obé je, tím kvalitnější zážitek světa může vědomí mít. Nějaké zákony robotiky jdou taky nejspíše do kytek, protože v rámci takového systému bude informace natolik delokalizovaná, že nebude možná efektivní kontrola. Rozhodně ne taková, kterou by případný robot nebyl schopen nějakým trikem obejít (nezastřelím člověka, budu jenom mačkat spoušt...).
97 Odpovědí
13793 Zhlédnutí