Co se týče XML. Jeho velká výhoda je vyzrálost - spousta nástrojů, schema, transformace.
Osobně jsem nikdy nepochopil kdy psát atributy a kdy zanořené uzly. Ale tuhle někdo dobře komentoval, že to je z důvodu, že to je původně dokumentový formát. To pak začne dávat smysl - ne, že by to něco vyřešilo.
S xslt jsem se na jednom projektu tak strašně spálil, že jsem ho zavrhl zcela, a raději jsem to přepsal do Rustu (sorry hejtři). A to mě nikdo nemůže po právu obvinit z toho, že bych se necítil dobře ve funkcionálním a deklarativním světě. Jak to ale budu řešit v situaci, kdy budu chtít uživatelské transformace... To bude ještě radost.
Na jedné straně máme XML, kde se escapuje snad půlstovkou různých způsobů, na druhé straně JSON, kde je jenom jeden způsob, ale pro změnu se escapuje všechno.
Mě to celé přijde, že vůči XML jsou oprávněné výhrady, ale JSON jde úplně stejnou cestou a neřeší vůbec nic.