Už jsem taky po čtyřicítce a nějakých 5-8 let balancuju na hranici vyhoření. Nadělal jsem různé kotrmelce ve snaze to nějak vyřešit, ale zatím jsem řešení nenašel, jen prodloužil svou funkčnost. Teď se ještě hlásí zdravotní problémy, které mi nedovolí 8+ hodin denně sedět za počítačem, a celé je to jakási past, která mne pomalu požírá. Nějakou dobu jsem fakt uvažoval, že půjdu dělat zedníka, nejen že toho umím o dost víc než běžné zednické ucho, ale i za to docela pěkně platili, ale jak přišla současná krize, tak to šlo dost dolů. Tak si dál přešlapuju na místě a čekám, kdy přijde náraz do zdi...