Těžko asi vysvětlit, pokud to člověk nezažil. Znají to třeba lidi z pomáhajících profesí. Není to o tom, že si dotyčný myslí, že plní nějaké poslání. Je to o pozitivním pocitu, který člověka sám od sebe naplňuje, když přímo vnímá dopad své činnosti na druhé.
To si ale pak může třeba doktor, který jede léčit černoušky do afriky stěžovat, že není odstatečně finančně ohodnocen. Buď něco dělám pro peníze, nebo pro dobrý pocit, kdy jen málo komu se podaří najít ideální rovnováhu mezi obojím.
Lidí, kteří se minuli profesí není třeba litovat, ale motivovat ke změně.
Jestli někoho nebaví sedět 12 hodin za kasou, nebo za katedrou, může jít třeba vytírat podlahu. Lítost není na místě.