Prijde mi to jako kec. Kdyz jsem schopen si vybudovat diky penezum nejake zazemi tak pak nemusim resit nejake dojizdeni nekam. Kdyz jsem v US zacinal tak prvni rok byl tezky, ale po roce jsem mel barak za hotove, zadna hypoteka. Po x letech v US mam barak na 400 acre pozemku s jezerem, lesy a prace je pro me hobby ktere delam kdyz chci. Vetsinu casu travim s rodinou, mam hobby woodworking, fishing, jezdime k mori, do hor. Myslim, ze je to lepsi nez jezdit nekam sockou. Ale vec nazoru.
Hele tak o dojíždění nebylo řeč, pracuji z domova. Rád si poslechnu idealistické příběhy o skvělém životě, ale nejsme tu na Instáči, mě asi nenamluvíš že nechodíš na záchod, nejíš, nemáš nemoci, nikdy nemáš špatnou náladu a tvůj život je sluníčkový, protože už jsem seděl s pár podnikateli v depresích co maj bavoráka, barák a vše.
Ono to o tom není, člověk má nějak nastavenou hladinu endorfinů a furt se nějak cítí, co je pro hodně lidí překvapením, že všechno nejsou jen vnější podmínky. I miliardář ve vile s jezerem má občas depresi, ačkoliv to asi dost lidem přijde neuvěřitelné. Každý se někdy cítí dobře a někdy mizerně, ničí život není tak sluníčkový jak ho vidíme s Instagramu a TV.
A za to koupíte obyvatelný dům i s pozemkem. Tedy pravda, posledních pár let nejspíš v o dost horším stavu, než dříve, ale stejně. Ano, na venkově. Kde? To berte jako know-how
Hele já tohle zkoušel, koupil jsem ten barák, ale osobně jsem na zahradu nelezl, a všechno s tím spojené včetně odklízení sněhu, listí a řešení technického stavu baráku mě štvalo, i když chápu, že někomu to může vyhovovat. Dokonce mě štvali i popelnice.
Jsem strašně vděčný za panelák, za tu bezstarostnost.
Ale každý to máme jinak, mám kamaráda co rád pracuje rukama, a nedokáže pochopit, že pro mě je největší věc si dát kafe, lehnout si do postele a číst si knížku, že to je to co mě baví. Každý to máme jinak.
Pro mě barák byla starost a nervy. Je to jen o vizi každého jednotlivého života. Někdo tam má přítelkyni, barák, děti, někdo zajít do šichty a večer si u fotbalu dát pivko, a já tam třeba mám sedět doma v křesle a číst si knížku, život je sto vůní sto chutí. Nejhorší to je pro ty, co představu o vlastním životě nemaj a furt se musej s někým porovnávat "jo on má barák, rodinu a bavorák", ale nevidí co za tím stojí, tu práci a námahu za tím (co někdo třeba dělá rád), ale zrovna já bych za to tu cenu nezaplatil a ani to nechci.