To má jednoduché řešení - nekupovat to, jak jen to jde. Děti nepotřebují být napájené chemickými koktejly, kterými jsou ta vaše pitíčka a podobně. Jenže ono je jednodušší dát dětem pytel bombónů, než řešit logistiku okolo čerstvého ovoce - kazí se, potluče se, musí se omýt či nějak opracovat. Takový pytlík bombónů je věčný, navíc je to sladké a barevné.
Spousta výrobků není k životu potřeba, stačí se jen omezit. V případě, že něco potřebuji, je zde často sekundární trh a zboží lze koupit použité. Jenže to je ono, omezit se sám nikdo nechce, všichni potřebují neustále spoustu dalších věcí, pochopitelně nových a vždy ten poslední model. Nejen, že z těch věcí se dříve nebo později stane odpad, ale všechno je to pochopitelně odněkud přivezeno a v něčem zabaleno.
Ty obaly pochopitelně platíte taky, takže proč by to výrobce nějak omezoval, když to je zaplaceno. Mám pocit, že třeba u elektroniky už se třeba z polystyrenových a všeljakých jiných plastvových výplní přešlo na papír. U potravin se mi zdá situace stále horší, kdy spousta marketů už nemá žádný volný/pultový prodej a vše je zabaleno v plastových krabičkách - maso, pamazánky, saláty, sýry, ovoce, zelenina, hotová jídla,...