Uživatel, který si dělá rozmnoženinu pro osobní potřebu, vychází pouze z paragrafu 30 a v žádném případě není jeho starost, jak a co má vypořádané nějaký provozovatel televizního vysílání, přičemž zákon ve vztahu k volnému užití vůbec neupravuje, jestli je to provozovatel přes pozemní šíření, satelitní, kabelové nebo nějaká internetová televize. Stejně tak normální uživatel ani nemusí vědět, jestli něco sleduje lineárně nebo ze záznamu, prostě si zapne set-top-box od provozovatele služby, vybere pořad a kouká a není jeho starost, jak je takový pořad odbavený. Pokud si tedy cokoliv nahraje a neprolamuje u toho nějakou ochranu, na kterou zákon již pamatuje (typicky třeba DRM), tak je to volné užití a pro osobní potřebu žádný problém. Ostatně není znám ani jeden rozsudek soudu, který by za výše uvedené kohokoliv potrestal, takže i z toho plyne, že nahrávání z TV vysílání pro osobní potřebu je legální ať se jedná o jakýkoliv způsob příjmu televizního signálu bez výjimky.
Vážně vám ani po tolika pokusech nedošlo, že M_D toho ví o autorském právu víc než my všichni ostatní tady dohromady? Dunningův–Krugerův efekt je pěkná mrcha, co?
Proč se uživatel, který chce dělat rozmnoženinu pro osobní potřebu, nemůže zabývat jenom § 30, už vám tu bylo vysvětleno několikrát. Tím, že to budete ignorovat, na tom nic nezměníte. Argument, že neznáte žádný rozsudek soudu v takové věci, tak to musí být legální, je hodně hloupý.
Původní dotaz nebyl na televizní vysílání, ale na streamovací služby, které jsou zákonem řešené trochu jinak. Ono je to logické. Když něco dávají v televizi, můžete se na to dívat hned, nebo si to nahrát a podívat se později. Pořád je to určené tím televizním vysíláním. Když se na tu nahrávku budete chtít podívat podruhé, je dost nepravděpodobné, že by to zrovna dávali v TV – ta vaše nahrávka tedy tomu TV vysílání nijak nekonkuruje. U streamovacích služeb je to jiné. Pokud platíte za shlédnutí, za druhé shlédnutí byste musel platit znova. Kdybyste si to ovšem mohl legálně nahrát, není důvod to platit znova a autor by tedy přišel o platbu z užití. To samé platí o časovém předplatném – když ho zrušíte, protože se budete dívat na dříve nahranou kopii, autor opět přijde o platbu za užití díla. Takže taková kopie pro osobní potřebu by konkurovala užitím díla, která vám za poplatek poskytuje autor – tudíž takové užití by nepochybně bylo v rozporu s oprávněnými zájmy autora. Bavit se můžeme maximálně o tom, zda to do zájmů autora zasahuje přiměřeně či nepřiměřeně. To ale musíte nejdřív pochopit, že autorský zákon má i jiné paragrafy než § 30.