Z remote přístupu ("nabušený" počítač doma na stole, lehký notebook v báglu) už jsem se vyléčil. Zejména závislost na kvalitě připojení, která na klientské straně dost kolísala (ze zoufalství jsem pak jel na 4G/LTE místo firemní wifi, ale to se, zejména v dopolední špičce, také pohybovalo dost na hraně). Po roční zkušenosti už děkuji, ale ne. Pokud víte, že budete mít vždy rock solid připojení.. Výhody to jasně mělo, mimo výkonu stolního PC i to, že "internet" byl můj, neomezený korporátní politikou, nezkriplený mnoha restrikcemi. Obstrukce s připojením to u mne ale zabily.
No a také to úplně fyzicky nekontrolujete, za ten rok nastaly horké chvilky, v ten nejméně vhodný okamžik, jak to tak bývá, jsem např. podcenil personální interní faktor - malý ajťák se dokázal probojovat k "serveru" a vypínači a zásadně ovlivnit moji remote session. Jasně, mohl jsem si to pojistit.. Jindy zase přišel nečekaný "flákanec" od aktualizace antiviru (s firewallem). Když je "server" třeba 100 km daleko a po ruce zrovna není emergency data centre staff (tchýně a tak), není to úplně příjemné.
Původně byl ten notebook jen doplněk pro občasnou práci "v terénu". Vlivem okolností (i když tyhle zrovna jen tak predikovat někdo nemohl) a dalších životních změn se z něj stal primární stroj. A stacionární PC získalo velkou přítěž - že je stacionární.
Jak tu psal někdo s tou cenou - četl jsem, že i hráči si teď pořizují notebooky. Třeba Lenovo Legiony v posl. generaci jsou prý docela vychytané, mají výkon, mají vyřešené chlazení a člověk nemusí hrát prequel hru "sežeň hi-end grafickou kartu za normální cenu".
Ale v míru, já byl vždycky také "desktopový typ". Můj další koupený primární prac. stroj bude ale výkonný notebook (a šetřit na něm nebudu).
37 Odpovědí
15432 Zhlédnutí