STARÉHO PSA - NOVÉ KOUSKY NENAUČÍŠPřemýšlel někdo z vás o tom, co to to znamená?
Jestli jsou naši předci banda blbců, kteří to říkali jen tak, protože tím chtěli ponižovat staré pejsky?
Mám na vás záludné otázky:
- Myslíte si, že se to týká jen psů? (Muži nestárnou, ale zrají do krásy a nejpřitažlivější jsou ženy padesátnice!)
- Myslíte si, že vás se to netýká? (Já nestárnu, to jen ostatní!)
- Myslíte si, že se to týká jen starých chlapů? (A v 53 budete mladí?)
- Myslíte si, že když se budete tvářit, že problém neexistuje, že zmiz? (Zakryju si oči a ono to zmizí!)
- Myslíte si, že když na to nebudete věřit, že vás to nepotká? (Nevěřím na mor, nedostanu ho!)
Popravdě, tělo po pětačtyřicítce začíná chátrat.
Vidím to na lidech okolo, kamarádech i na sobě, jak jsou pro ně věci mnohem těžší a těžší.
Mně je po čtyřicítce, natáhnu se na postel, že si budu číst knížku, ale vždy hned usnu.
Zjistil jsem, že jsem o poznání nerudnější, věci mě víc rozčilují.
Ztrácím sílu, přestávám se hádat s dementy a přitom jsem se dřív hádal rád.
Novinky mě pomalu přestávají tolik brát.
Přestávám být nadšený "jééé, cloudové věci, to bude supéééér" a říkám si "jééé, cloudové věci, to se bude srát...".
Programátor po padesátce může být, znám jich dost, ale je to jen špička z těch, kteří prostě šli dělat něco jiného.
Tahat nějaké kabely, servisovat alarmy, měřit Radon, nastoupili do montoven.
Ale je to fakt, několika z nich se podařilo stát se architektem .... což má zřejmou nevýhodu, mladý a bojovný kluci nechtějí za architekta geronta, který nedělá dobrá, moudrá a skvělá rozhodnutí, jak ucítí pachuť slabosti, pustí se do něj, až chlupy lítají.