Přesně pro tenhle účel používám Fusion 360, hobby verze je zadarmo. OpenScad je dobrý na základní výuku, u trošku složitějších modelů se v nich člověk zamotá, složitější jsou zcela nereálné, pokud nejde o nějaký matematický/geometrický vzorec. A hlavně - OpenScad neumí zaoblení (fillet), což je obzvláště pro 3D tisk dost zásadní problém.
FreeCad jsem zkoušel, ale trávit večery obcházením nefunkčností a neustálé padání, to jsem vzdal po prvním projektu.
Fusion samozřejmě i importuje STL, uděláš si z něj normální solid body a pracuješ jako s ostatními tělesy v projektu. Nedávno jsem takto na STL květináč přidával placku s nápisem. Šlo to úplně v pohodě, jen to chce víc paměti a silnější CPU, naimportované STL modely mají dost složitou geometrii.
Fusion mi běží v pohodě v linuxu pod free vmware player + win7 + 16GB + nějaký starší xeon. Samozřejmě to chce velký monitor (QHD 2560×1440), jako každý CAD.
Zrovna teď dělám zaklapávací dvoudílnou krabičku na DPS s konektory kolem dokola, uvnitř držák na krokový motor a potenciometr přesně v ose. DPS v Kicadu, rozměry/montážní díry/pozice konektorů jsem vzal z kicadu, model desky se všemi konektory ve fusionu byl za pár hodin hotový. Pak už se krabička kreslí relativně k desce a konektorům (a modelům krokáče a potenciometru), vše pasuje přesně. Když přišly vyrobené desky z Číny (5 desek prokovy 140x100 $8 + doprava $8), přesnost (včetně frézovaného výřezu) lepší než 50 mikronů, takže jsem na návrhu ve Fusion nemusel nic měnit. A i kdyby to bylo potřeba, o nic nejde, upravíš příslušný výkres a model se celý přepočítá (pokud je správně navržený). Stejně se v něm dělá spoustu změn, než se ti výsledek líbí. Editovatelná časová osa operací nad modelem je úplně zásadní.
Hodíš to na tiskárnu a pokud je správně zkalibrovaná, vyleze výsledek na dvě desetiny přesně i z obyč. tiskárny za pár tisíc. Je to fajn práce, nemuset pořád pilovat a převrtávat.