Ono je IMHO lepci navrhnout jazyk na zacatku robustne, nez pak dobastlovat private atributy pres double underscores.
To je urcite lepsi, ale pokud bych chtel ukazovat jako vzor dobreho navrhu nejaky konkretni jazyk, urcite bych nezvolil Javu s jejimi puvodnimi kolekcemi, ktere, diky absenci generik, ktere jim tam dopsal az po case Odersky, nemely poneti o tom, jaky typ objektu obsahuji a clovek musel ty objekty pretypovavat jako v C (pricemz C++ uz davno pred Javou tohle melo vyreseno) a desit se, jestli se neseknul. To byla robustnost opravdu jako noha. A tech zrudnosti, ktere v historii Java prinesla a ktere az diky konkurenci v podobe C# genialni inzenyri ze Sunu neochotne opustili, byla cela rada.
Oproti tomu, Python, kdyz jsem v nem zacal psat, byl uplne super v tom, ze napsat Hello world neznamenalo zadne public static class main, otevreni souboru a nacteni obsahu byl jeden radek, standardni knihovna byla sice trochu nabastlena, ale prace s ni naprosto intuitivni a prijemna, zadne valceni s Mavenem nebo co to pred tim pouzivali. Dynamicke typovani je nekdy na houby, ale neni to takove peklo, jak si mysli lidi, kteri mentalne neopustili Javu nebo jiny staticky jazyk.
Nicmene, pokud bych mel misto Pythonu volit neco jineho ciste na zaklade jazyka, pujdu do Rustu, moderniho C++, Scaly, Kotlinu, F#, ale rozhodne, rozhodne dobrovolne nikdy Javu. Ale jak jsem psal, je to na Tobe, ale to zobecnovani je k nicemu.