Tato diskuse řeší otázku Božího morálního kreditu. Můžeš prohlásit, že Bůh je nespravedlivej. Nebudeš jedinej. Sice to s ohledem na tvé seznámení se problematikou bude takové ..., no to je jedno. Ale říct, a myslet si to samozřejmě můžeš. K čemu ti to bude dobré? Protože pokud nevěříš, že Bůh existuje, tak je ta otázka prostě irelevantní. Nebo v čem vidíš souvislost?
Není irelevantní. Člověk může věřit, že existuje nespravedlivý Bůh.
Ale to ty neděláš. Ty tvrdíš, že pokud je Bůh nespravedlivý, tak neexistuje.
To si neuvědomuji. V jaké souvislosti jsem to tvrdil?
Jak průměrně inteligentní člověk může prohlásit, že nemůže věřit v existenci boha, protože je podle jeho přesvědčení nespravedlivej? Jak někoho takového můžu brát vážně?
Rozlišuješ jen věřící vs nevěřící. Pokud jsi připustil, že Bůh nemusí existovat, tak patříš jako já do kategorie váhajících. ... tak jsme ve stejné kategorii, ani jeden z nás není věřící nebo nevěřící.
Ani náhodou.
Pak musíme definovat co znamená "věřící":
Shodli jsme se, že je nesmysl boha ztvárňovat, představovat si ho jako "kamaráda" nebo "superčlověka". Boha jsme definovali jako souhrn nějakých vlastností.
1) Pokud Boha bereš takto obecně, pak ti téměř každý člověk po krátkém rozhovoru odsouhlasí, že věří. Bohem může být jakákoliv mohutná věc, která zapříčinila vznik vesmíru a pokud vesmír existuje, tak je logické, že v té době existoval Bůh. V tohoto Boha věřím. A ano i tento obecný Bůh může být stejně nespravedlivý v pojetí lidské spravedlnosti a práva jako ten křesťanský. Rozdíl je v tom, že tento obecný Bůh se nechová v rozporu s tím co o sobě prohlašuje. Tento Bůh je vlastně ten "osud", "přírodní katastrofa" o kterém jsme mluvili.
2) No a pak tady máme spoustu současných nebo zaniklých přesněji nadefinovaných Bohů (Hospodin, Jehova, Aláh, Zeus), kteří měli v minulosti různě úspěšný marketing, přesněji řečeno různě silné vojevůdce, kteří je propagovali. Definice těchto Bohů jsou uvedeny v knihách, které si napsali lidé. Mirek napsal
"Podstata křesťanské "radostné zvěsti" je v tom, že ten vůbec nejsilnější pes je dost fajn a dá se s ním docela dobře domluvit.". A tohle už je chyba, protože si Boha začítáš ty nebo Mirek nebo Bible představovat jako "kamaráda" se kterým se dá mluvit. Ledaže bychom rozvinuli teorii, že mluvení (čti obusměrná komunikace) je jedna ze základních vlastností Boha a stvořených objektů.
Takže podle víry v obecného Boha 1 jsme si jako věřící rovni. Nejsi o nic lepší věřící než já.
A pokud jde o víru v nadefinavého boha 2, pak záleží co je považováno za víru v křesťanského Boha. Pokud musí být splněny podmínky:
- připouštění existence křesťanského Boha od 50 do 100%,
- provádění křesťanských rituálů a povinností,
- nezpochybňování Božích činů.
tak máš pravdu. Ty jsi křesťansky věřící a já křesťansky nevěřící.
Přidám se na stranu svého svědomí = proti Bohu => zemřu
Ale to je jedině v pořádku. Určitě je správné, (Bůh by s toho měl radost a ocenil by to,) pokud by si se řídil svým svědomím a podle něho se rozhodoval. Otázka je, jestli nás tak trochu netaháš za nohu.
Jak to mám chápat?
1) Bůh má radost, že takový jako já zemře a nebude v ráji nebo
2) Bůh má radost, že lidé používají svůj rozum a možná své rozhodnutí změní.
Že někdo šlechtí své svědomí a jedná podle něho.
Tak to jsem klidný. Šlechtění mého svědomí je to o co mi jde.
616 Odpovědí
274085 Zhlédnutí