Těžké OOP problémy

BoneFlute

  • *****
  • 1 732
    • Zobrazit profil
Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #540 kdy: 17. 11. 2019, 04:05:55 »
Přidám se k Bohu, protože je nejsilnější => přežiju
Přidám se na stranu svého svědomí = proti Bohu => zemřu

To bude těžký dilema. Možná že tohle dilema je cílem té hry co s námi Bůh hraje :)

Když to shrnu. Celé to dilema, které tu obhajuješ spočívá v tom, že:

Bůh tě stvořil, a má na tebe malej, nijak omezující požadavek. A ty se s hrůzou otočíš, a prohlásíš, že se zbláznil, že to je proti tvému svědomí. A to, že po tobě něco chce je děsně nespravedlivý a nemorální.

OK, tak pak jo no.


Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #541 kdy: 17. 11. 2019, 14:37:04 »
Vůbec mne nenapadlo, že tou hlavní motivací víry v Boha může být vlastní záchrana a touha po přežití.
To nejak nedava smysl. Dokud neverim tak se nemam ceho bat. Takze motivace je nula.
Ale vira predpokladam musi cloveka nejak sama prastit.
Motivací k čemu? Tady bych asi docela souhlasil s listoperem - dokud věřící nejsi, tak nevěříš tomu, že nějaká spása existuje. Takže tě to jaksi nemotivuje. Čili jako motivace k víře to myslím fungovat nemůže.
To není pravda. Pokud do tebe budou rodiče od malička hustit, strach ze zatracení, pak budeš hledat spásu. Pak jsou lidé, kteří mají velkou fantazii a smrti se velmi bojí. Další lidé se budou chtít setkat s neboštíky, protože je poznamená smrt blízkého člověka. Matka s mateřským pudem se nebude chtít smířit s tím, že její děti někdy zemřou, tak naordinuje náboženství celé rodině, aby mohli žít společně v ráji. Musíš si tu spásu představit jako širší pojem.

No a jelikoz nemam zadnou motivaci se pro jedno nebo druhy rozhodnout asi zustanu ignorantem.
Spasa ani smrt nefungujou :-) dokud neverim v boha proc bych veril na spasu a smrt je nevyhnutelna tak jako tak.
V minulosti bys motivaci měl. Tenkrát vyvolávání strachu z plamenů pekelných bylo větší.

Ta pozemská smrt nevadí, protože budeš ubezpečován, že to je jen mezičas do vzkříšení.
« Poslední změna: 17. 11. 2019, 14:39:29 od Vagrant »

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #542 kdy: 17. 11. 2019, 14:43:21 »
Myslím, že mezi křesťany je docela rozšířené přesvědčení, že pokud je člověk nevěřící a žije poctivě podle toho, co cítí jako správné (čili podle svědomí), tak se o svou budoucnost nemusí bát o nic víc než křesťan. Takže to tvoje "svědomí vs. Bůh" je úvaha trochu špatným směrem.
To jako vážně? Když nepřečtu Bibli a budu žít podle svého svědomí a z každého náboženství a filozofie bych si vzal to co považuji (podle svědomí) za správné, tak mi křesťan řekne, že je to oukej? Pokud je to opravdu rozšířené přesvědčení mezi křesťany, tak není to pouze důkazem totálního rozkladu křesťanství pod náporem všech těch svobodomyšlenkářských filozofií? Možná mluvíš o kulturních křesťanech co slaví Vánoce, jednou za rok zajdou do kostela, pokud jsou z vesnice, tak do kostele chodí kvůli komunitě o které mluvil listoper. Já jsem mluvil o motivaci křesťanů, kteří to žerou a které můžeme opravdu nazvat věřícími - před každým jídlem se modlí, zcela vážně studují Bibli ve které hledají co po nich Bůh očekává, u těžkých životních situací hledají návod jak se zachovat atd.

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #543 kdy: 17. 11. 2019, 15:11:35 »
Tato diskuse řeší otázku Božího morálního kreditu. Můžeš prohlásit, že Bůh je nespravedlivej. Nebudeš jedinej. Sice to s ohledem na tvé seznámení se problematikou bude takové ..., no to je jedno. Ale říct, a myslet si to samozřejmě můžeš. K čemu ti to bude dobré? Protože pokud nevěříš, že Bůh existuje, tak je ta otázka prostě irelevantní. Nebo v čem vidíš souvislost?
Není irelevantní. Člověk může věřit, že existuje nespravedlivý Bůh.
Ale to ty neděláš. Ty tvrdíš, že pokud je Bůh nespravedlivý, tak neexistuje.
To si neuvědomuji. V jaké souvislosti jsem to tvrdil?

Jak průměrně inteligentní člověk může prohlásit, že nemůže věřit v existenci boha, protože je podle jeho přesvědčení nespravedlivej? Jak někoho takového můžu brát vážně?
Rozlišuješ jen věřící vs nevěřící. Pokud jsi připustil, že Bůh nemusí existovat, tak patříš jako já do kategorie váhajících. ... tak jsme ve stejné kategorii, ani jeden z nás není věřící nebo nevěřící.
Ani náhodou.
Pak musíme definovat co znamená "věřící":
Shodli jsme se, že je nesmysl boha ztvárňovat, představovat si ho jako "kamaráda" nebo "superčlověka". Boha jsme definovali jako souhrn nějakých vlastností.

1) Pokud Boha bereš takto obecně, pak ti téměř každý člověk po krátkém rozhovoru odsouhlasí, že věří. Bohem může být jakákoliv mohutná věc, která zapříčinila vznik vesmíru a pokud vesmír existuje, tak je logické, že v té době existoval Bůh. V tohoto Boha věřím. A ano i tento obecný Bůh může být stejně nespravedlivý v pojetí lidské spravedlnosti a práva jako ten křesťanský. Rozdíl je v tom, že tento obecný Bůh se nechová v rozporu s tím co o sobě prohlašuje. Tento Bůh je vlastně ten "osud", "přírodní katastrofa" o kterém jsme mluvili.

2) No a pak tady máme spoustu současných nebo zaniklých přesněji nadefinovaných Bohů (Hospodin, Jehova, Aláh, Zeus), kteří měli v minulosti různě úspěšný marketing, přesněji řečeno různě silné vojevůdce, kteří je propagovali. Definice těchto Bohů jsou uvedeny v knihách, které si napsali lidé. Mirek napsal "Podstata křesťanské "radostné zvěsti" je v tom, že ten vůbec nejsilnější pes je dost fajn a dá se s ním docela dobře domluvit.". A tohle už je chyba, protože si Boha začítáš ty nebo Mirek nebo Bible představovat jako "kamaráda" se kterým se dá mluvit. Ledaže bychom rozvinuli teorii, že mluvení (čti obusměrná komunikace) je jedna ze základních vlastností Boha a stvořených objektů.

Takže podle víry v obecného Boha 1 jsme si jako věřící rovni. Nejsi o nic lepší věřící než já.

A pokud jde o víru v nadefinavého boha 2, pak záleží co je považováno za víru v křesťanského Boha. Pokud musí být splněny podmínky:
- připouštění existence křesťanského Boha od 50 do 100%,
- provádění křesťanských rituálů a povinností,
- nezpochybňování Božích činů.
tak máš pravdu. Ty jsi křesťansky věřící a já křesťansky nevěřící.

Přidám se na stranu svého svědomí = proti Bohu => zemřu
Ale to je jedině v pořádku. Určitě je správné, (Bůh by s toho měl radost a ocenil by to,) pokud by si se řídil svým svědomím a podle něho se rozhodoval. Otázka je, jestli nás tak trochu netaháš za nohu.
Jak to mám chápat?
1) Bůh má radost, že takový jako já zemře a nebude v ráji nebo
2) Bůh má radost, že lidé používají svůj rozum a možná své rozhodnutí změní.
Že někdo šlechtí své svědomí a jedná podle něho.
Tak to jsem klidný. Šlechtění mého svědomí je to o co mi jde.

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #544 kdy: 17. 11. 2019, 15:12:26 »
Matka s mateřským pudem se nebude chtít smířit s tím, že její děti někdy zemřou, tak naordinuje náboženství celé rodině, aby mohli žít společně v ráji.
Víra se nedá naordinovat. Proto jsem rozlišil víru a chování. Chování se dá vynutit.

To jako vážně? Když nepřečtu Bibli a budu žít podle svého svědomí a z každého náboženství a filozofie bych si vzal to co považuji (podle svědomí) za správné, tak mi křesťan řekne, že je to oukej?
No ano - pokud se skutečnou poctivostí hledáš, co je správné, a podle toho se zachováš, tak je to (podle velké části křesťanů) ok. Klíčová slova: svědomí, poznaná pravda, spása, anonymní křesťané.

Mj. to taky znamená, že (většina) křesťanů neubírá možnost spásy věřícím jiných náboženství.

Pokud je to opravdu rozšířené přesvědčení mezi křesťany, tak není to pouze důkazem totálního rozkladu křesťanství pod náporem všech těch svobodomyšlenkářských filozofií?
Ne. Spíš je to důkazem toho že jsme si vědomi, jací jsme hňupi a že spoustu lidí, kteří by jinak v Boha věřit mohli, odradíme my sami, aniž by za to ti odrazení mohli.


Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #545 kdy: 17. 11. 2019, 15:15:00 »
Přidám se k Bohu, protože je nejsilnější => přežiju
Přidám se na stranu svého svědomí = proti Bohu => zemřu
Bůh tě stvořil, a má na tebe malej, nijak omezující požadavek. A ty se s hrůzou otočíš, a prohlásíš, že se zbláznil, že to je proti tvému svědomí.
Jaký je to požadavek?

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #546 kdy: 17. 11. 2019, 16:08:19 »
To jako vážně? Když nepřečtu Bibli a budu žít podle svého svědomí a z každého náboženství a filozofie bych si vzal to co považuji (podle svědomí) za správné, tak mi křesťan řekne, že je to oukej?
K tomu ještě třeba autentický římskokatolický pohled:

Citace
Morální teologie po 2. vatikánském koncilu považuje svědomí za poslední závaznou instanci pro rozhodování člověka. Člověk jedná mravně, pokud je jeho jednání v souladu se svědomím, naopak se dopouští mravně závadného jednání (hříchu), pokud jedná proti svědomí. Souvisí to nakonec i s definicí hříchu samotného: hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí (KKC 1849). Člověk se tedy nemůže dopustit skutečného hříchu, pokud si neuvědomuje daný skutek jako morálně špatný a nejedná proti tomuto vědomí. V takovém případě se totiž jednou pouze o tzv. materiální hřích, za jeho spáchání nenese člověk mravní zodpovědnost (např.: nevím, že tento skutek je hříchem; podle nejlepšího úsudku mého svědomí toto jednání nepovažuji za hříšné). Hříchem v pravém slova smyslu je formální hřích – zde člověk jedná proti svému svědomí.
http://www.katolik.cz/texty/view.asp?cis=144

V evangelické (ne evangelikální) větvi bys našel ještě liberálnější pohledy.

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #547 kdy: 17. 11. 2019, 17:41:25 »
Matka s mateřským pudem se nebude chtít smířit s tím, že její děti někdy zemřou, tak naordinuje náboženství celé rodině, aby mohli žít společně v ráji.
Víra se nedá naordinovat. Proto jsem rozlišil víru a chování. Chování se dá vynutit.
Nemluvil jsem o těch, kterým je víra naordinována. Pubertální syn matce řekne ať si trhne nohou. :) Mluvil jsem o motivaci k víře u matky.

To jako vážně? Když nepřečtu Bibli a budu žít podle svého svědomí a z každého náboženství a filozofie bych si vzal to co považuji (podle svědomí) za správné, tak mi křesťan řekne, že je to oukej?
No ano - pokud se skutečnou poctivostí hledáš, co je správné, a podle toho se zachováš, tak je to (podle velké části křesťanů) ok. Klíčová slova: svědomí, poznaná pravda, spása, anonymní křesťané.
Mj. to taky znamená, že (většina) křesťanů neubírá možnost spásy věřícím jiných náboženství.
Pokud je to opravdu rozšířené přesvědčení mezi křesťany, tak není to pouze důkazem totálního rozkladu křesťanství pod náporem všech těch svobodomyšlenkářských filozofií?
Ne. Spíš je to důkazem toho že jsme si vědomi, jací jsme hňupi a že spoustu lidí, kteří by jinak v Boha věřit mohli, odradíme my sami, aniž by za to ti odrazení mohli.
Použil jsem výraz "totální rozklad křesťanství" a i teď co jsem se podíval na ta klíčová slova si to myslím. Definice křesťanské víry se v přůběhu historie měnila a přizpůsobovala se moderní době, ale vždy tam byly nějaké povinnosti a rituály (modlení, křty, zpovědi, v neděli do kostela, desátky ...). Jestliže dnes bude jedinou povinností "hledání co je správné a podle toho se chovat", tak to znamená konec křesťanství, protože tomu můžeme začít říkat "filozofické studium". Pokud sebereš křesťanství jeho identitu, tak jediné co z celého křesťanství zůstane je prázdná obálka - církev. A i ta se postupem času zcela začlení do moderní společnosti a rozplyne se mezi ostatní filozoficky vzdělávací instituce. Jedině, že by si některé cirkve nechaly alespoň prvek "nadpřirozena", kam by patřili andělé, zázraky, proroctví. Pak by se od ostatních vzdělávacích institucí odlišovaly. Všiml jsem si, že podle některých paradigmatů Anonymních křesťanů se pořád počítá s Kristem, který by svým zmrtýchvstání mohl hrát roli toho "nadpřirozena".

Při čtení Anonymních křesťanů, mi to chvilkama připadalo, že je to pouze trik církve jak nevěřící nalákat na benevolentní křesťanství a postupně z nich udělat standardní křesťany.

Nemám pocit, že tuto benevolenci zastává většina křesťanů. Chtělo by to nějaký odkaz na průzkum veřejného mínění. :)

K tomu ještě třeba autentický římskokatolický pohled:
Citace
Morální teologie po 2. vatikánském koncilu považuje svědomí za poslední závaznou instanci pro rozhodování člověka. Člověk jedná mravně, pokud je jeho jednání v souladu se svědomím, naopak se dopouští mravně závadného jednání (hříchu), pokud jedná proti svědomí. Souvisí to nakonec i s definicí hříchu samotného: hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí (KKC 1849). Člověk se tedy nemůže dopustit skutečného hříchu, pokud si neuvědomuje daný skutek jako morálně špatný a nejedná proti tomuto vědomí. V takovém případě se totiž jednou pouze o tzv. materiální hřích, za jeho spáchání nenese člověk mravní zodpovědnost (např.: nevím, že tento skutek je hříchem; podle nejlepšího úsudku mého svědomí toto jednání nepovažuji za hříšné). Hříchem v pravém slova smyslu je formální hřích – zde člověk jedná proti svému svědomí.
Pod to se podepíšu, ale jak jsem psal výše. Pokud od toho odtrhneš Bibli a křesťanské rituály, tak to přestane být křesťanství a stane se z toho všeobjímající studium filozofie a morálky.

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #548 kdy: 17. 11. 2019, 19:09:34 »
Použil jsem výraz "totální rozklad křesťanství" a i teď co jsem se podíval na ta klíčová slova si to myslím. Definice křesťanské víry se v přůběhu historie měnila a přizpůsobovala se moderní době, ale vždy tam byly nějaké povinnosti a rituály (modlení, křty, zpovědi, v neděli do kostela, desátky ...). Jestliže dnes bude jedinou povinností "hledání co je správné a podle toho se chovat", tak to znamená konec křesťanství
Vůbec jsi nepochopil pointu. Zkus třeba ten citovaný článek přečíst od té citované pasáže do konce. Dočteš se tam např. i tohle:

Citace
Důležitá je tedy výchova svědomí. Existují různé systémy výchovy, které mají své zastánce a odpůrce. V oblasti výchovy svědomí můžeme mluvit o dvou základních názorech. První názor předpokládá vytvoření a zažití systému přikázaných a zakázaných skutků. Morální teolog sestaví seznam povinností a zákazů, který si má člověk osvojit.

Křesťanství nerezignuje na své poselství. Pořád si myslíme, že je to nejlepší cesta k Bohu. Zároveň ale přiznáváme, že můžou existovat i jiné cesty, protože "nevyzpytatelné jsou cesty Páně". Nesoudíme my, soudí Bůh.

BoneFlute

  • *****
  • 1 732
    • Zobrazit profil
Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #549 kdy: 17. 11. 2019, 21:26:17 »
Přidám se k Bohu, protože je nejsilnější => přežiju
Přidám se na stranu svého svědomí = proti Bohu => zemřu
Bůh tě stvořil, a má na tebe malej, nijak omezující požadavek. A ty se s hrůzou otočíš, a prohlásíš, že se zbláznil, že to je proti tvému svědomí.
Jaký je to požadavek?
Nesmíš nikomu ubližovat.

BoneFlute

  • *****
  • 1 732
    • Zobrazit profil
Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #550 kdy: 17. 11. 2019, 21:35:00 »
K tomu ještě třeba autentický římskokatolický pohled:

Citace
Morální teologie po 2. vatikánském koncilu považuje svědomí za poslední závaznou instanci pro rozhodování člověka. Člověk jedná mravně, pokud je jeho jednání v souladu se svědomím, naopak se dopouští mravně závadného jednání (hříchu), pokud jedná proti svědomí. Souvisí to nakonec i s definicí hříchu samotného: hřích je provinění proti rozumu, pravdě a správnému svědomí (KKC 1849). Člověk se tedy nemůže dopustit skutečného hříchu, pokud si neuvědomuje daný skutek jako morálně špatný a nejedná proti tomuto vědomí. V takovém případě se totiž jednou pouze o tzv. materiální hřích, za jeho spáchání nenese člověk mravní zodpovědnost (např.: nevím, že tento skutek je hříchem; podle nejlepšího úsudku mého svědomí toto jednání nepovažuji za hříšné). Hříchem v pravém slova smyslu je formální hřích – zde člověk jedná proti svému svědomí.

K tomu bych dodal můj pohled, založený na textech Jakub 4:17, a Římanům 2:14,15 (a dalších, ale stejně to nebude nikdo číst, tak co) kde je hřích a zákon od sebe odlišen. Ty může s čistým svědomím někomu ubližovat protože si nejseš vědom zákona a nebude to považováno za hřích. A nebo můžeš jednat proti zákonu, který je špatný (který si špatně pochopil, ne, že by byl nutně špatný), fakticky jednat správně, a přesto to bude počítáno za hřích.

Svědomí nemá žádnou autoritu, a není bezchybné. Naopak. Svědomí musíme šlechtit, jinak taky docela dost dobře můžeme jednat špatně. A pak je samozřejmě otázka, podle jakého vzoru to svědomí srovnávat. Podle českého zákoníku bych to teda já osobně nedlělal.
« Poslední změna: 17. 11. 2019, 21:38:01 od BoneFlute »

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #551 kdy: 17. 11. 2019, 21:54:23 »
Svědomí nemá žádnou autoritu, a není bezchybné. Naopak. Svědomí musíme šlechtit, jinak taky docela dost dobře můžeme jednat špatně. A pak je samozřejmě otázka, podle jakého vzoru to svědomí srovnávat. Podle českého zákoníku bych to teda já osobně nedlělal.
Já bych k tomu měl taky ještě jednu osobní poznámku. Zdá se mi, že pro římskokatolickou teologii je trošku obtížnější s tímhle tématem pracovat, protože je dost v zajetí právního přístupu (binární dělení hříchů na těžké a lehké, s tím související pojetí "milosti posvěcující", právnické řešení otázky zavinění resp. obvinitelnosti apod.). Východ má (AFAIK) v tomhle výhodu chápání hříchu víc ve smyslu "nemoci" než právního "zavinění". Spoustu hnusáren uděláme kvůli nějaké své nevědomosti, zaujatosti, zaslepenosti... Právní "vina" se v těchto případech hledá obtížně, ale "nemoc", kterou by bylo záhodno léčit modlitbou, svátostmi atd. tam každý najde snadno. Druhá výhoda je, že otázka nemoci člověka neneurotizuje tolik jako otázka ("právní") viny a nevede ho k přemýšlení nad "právnickými" kličkami...

BoneFlute

  • *****
  • 1 732
    • Zobrazit profil
Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #552 kdy: 17. 11. 2019, 21:56:19 »
Tato diskuse řeší otázku Božího morálního kreditu. Můžeš prohlásit, že Bůh je nespravedlivej. Nebudeš jedinej. Sice to s ohledem na tvé seznámení se problematikou bude takové ..., no to je jedno. Ale říct, a myslet si to samozřejmě můžeš. K čemu ti to bude dobré? Protože pokud nevěříš, že Bůh existuje, tak je ta otázka prostě irelevantní. Nebo v čem vidíš souvislost?
Není irelevantní. Člověk může věřit, že existuje nespravedlivý Bůh.
Ale to ty neděláš. Ty tvrdíš, že pokud je Bůh nespravedlivý, tak neexistuje.
To si neuvědomuji. V jaké souvislosti jsem to tvrdil?
Celou dobu, ale to je fuk, pusť to z hlavy.


Jak průměrně inteligentní člověk může prohlásit, že nemůže věřit v existenci boha, protože je podle jeho přesvědčení nespravedlivej? Jak někoho takového můžu brát vážně?
Rozlišuješ jen věřící vs nevěřící. Pokud jsi připustil, že Bůh nemusí existovat, tak patříš jako já do kategorie váhajících. ... tak jsme ve stejné kategorii, ani jeden z nás není věřící nebo nevěřící.
Ani náhodou.
Pak musíme definovat co znamená "věřící":
Shodli jsme se, že je nesmysl boha ztvárňovat, představovat si ho jako "kamaráda" nebo "superčlověka". Boha jsme definovali jako souhrn nějakých vlastností.

1) Pokud Boha bereš takto obecně, pak ti téměř každý člověk po krátkém rozhovoru odsouhlasí, že věří. Bohem může být jakákoliv mohutná věc, která zapříčinila vznik vesmíru a pokud vesmír existuje, tak je logické, že v té době existoval Bůh. V tohoto Boha věřím. A ano i tento obecný Bůh může být stejně nespravedlivý v pojetí lidské spravedlnosti a práva jako ten křesťanský. Rozdíl je v tom, že tento obecný Bůh se nechová v rozporu s tím co o sobě prohlašuje. Tento Bůh je vlastně ten "osud", "přírodní katastrofa" o kterém jsme mluvili.

2) No a pak tady máme spoustu současných nebo zaniklých přesněji nadefinovaných Bohů (Hospodin, Jehova, Aláh, Zeus), kteří měli v minulosti různě úspěšný marketing, přesněji řečeno různě silné vojevůdce, kteří je propagovali. Definice těchto Bohů jsou uvedeny v knihách, které si napsali lidé. Mirek napsal "Podstata křesťanské "radostné zvěsti" je v tom, že ten vůbec nejsilnější pes je dost fajn a dá se s ním docela dobře domluvit.". A tohle už je chyba, protože si Boha začítáš ty nebo Mirek nebo Bible představovat jako "kamaráda" se kterým se dá mluvit. Ledaže bychom rozvinuli teorii, že mluvení (čti obusměrná komunikace) je jedna ze základních vlastností Boha a stvořených objektů.

Takže podle víry v obecného Boha 1 jsme si jako věřící rovni. Nejsi o nic lepší věřící než já.

A pokud jde o víru v nadefinavého boha 2, pak záleží co je považováno za víru v křesťanského Boha. Pokud musí být splněny podmínky:
- připouštění existence křesťanského Boha od 50 do 100%,
- provádění křesťanských rituálů a povinností,
- nezpochybňování Božích činů.
tak máš pravdu. Ty jsi křesťansky věřící a já křesťansky nevěřící.

1/ Kdy podle tebe Bůh, Stvořitel nebe a země, zanikl, a proč si to myslíš?

2/ Ten seznam bych dělal jinak:
a/ Existuje Bůh? Ano/Ne
b/ Pokud ano, je Bible (Korán, Védy, Papež) od něj?
c/ Pokud Bible ano, co říká?
d/ Pokud sem pochopil, co říká, řídím se podle příkazů, které tam jsou na mě kladeny?

3/ Pojem křesťan je definován Ježíšem - "Tak poznají, že jste moji učedníci, budete-li projevovat lásku" a "že zachováváte co jsem vám přikázal". Samozřejmě do této definice se 99% církví nevejde, ale to je jejich problém.

4/ Víra je věřit, že Bůh existuje. A další víra je věřit, že Bůh dodrží co slíbil. Další víra je, že když ve všem, co pozoruju tak jednal spravedlivě, tak jednal dozajista spravedlivě i ve věcech, které jsem neviděl. Další víra je, že pokud mi něco není jasné, tak ten problém bude ve mě, a ne v něm. Protože v Něm nikdy nebyl, takže statistika. (hint Abraham)

5/ Bůh není "kamarád", ale může být "přítel". (hint Abraham) Dá se s ním domluvit, ale nedá se mu rozkazovat. (hint Korach)

BoneFlute

  • *****
  • 1 732
    • Zobrazit profil
Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #553 kdy: 17. 11. 2019, 22:00:36 »
Svědomí nemá žádnou autoritu, a není bezchybné. Naopak. Svědomí musíme šlechtit, jinak taky docela dost dobře můžeme jednat špatně. A pak je samozřejmě otázka, podle jakého vzoru to svědomí srovnávat. Podle českého zákoníku bych to teda já osobně nedlělal.
Já bych k tomu měl taky ještě jednu osobní poznámku. Zdá se mi, že pro římskokatolickou teologii je trošku obtížnější s tímhle tématem pracovat, protože je dost v zajetí právního přístupu (binární dělení hříchů na těžké a lehké, s tím související pojetí "milosti posvěcující", právnické řešení otázky zavinění resp. obvinitelnosti apod.). Východ má (AFAIK) v tomhle výhodu chápání hříchu víc ve smyslu "nemoci" než právního "zavinění". Spoustu hnusáren uděláme kvůli nějaké své nevědomosti, zaujatosti, zaslepenosti... Právní "vina" se v těchto případech hledá obtížně, ale "nemoc", kterou by bylo záhodno léčit modlitbou, svátostmi atd. tam každý najde snadno. Druhá výhoda je, že otázka nemoci člověka neneurotizuje tolik jako otázka ("právní") viny a nevede ho k přemýšlení nad "právnickými" kličkami...

Pro mě je katolická církev jako instituce, která by měla vést člověka k Bohu naprosto mimo. Vždyť nedodržují snad nic z toho, co Ježíš přikázal. Ale to prosím ber z mé strany jen jako takovou poznámku skrze zatnuté zuby. Nechci to rozvádět ani dokazovat.
« Poslední změna: 17. 11. 2019, 22:03:33 od BoneFlute »

Re:Těžké OOP problémy
« Odpověď #554 kdy: 17. 11. 2019, 22:05:49 »
Pro mě je katolická církev jako instituce, která by měla vést člověka k Bohu naprosto mimo. Vždyť nedodržují snad nic z toho, co Ježíš přikázal. Ale to prosím ber z mé strany jen jako takovou poznámku skrze zatnuté zuby. Nechci to rozvádět ani dokazovat.
Ke které církvi nebo větvi se hlásíš, pokud to není moc osobní? (Ta otázka tady na tebe už zazněla, odpověď jsem možná přehlídl)