První postřeh: obvykle nejde o prezentaci firmy. Bývá to "náborový leták" sestavený lidmi z HR podle doporučení specialistů z personálních agentur. Na internetu je takových rad plno, obvykle prezentované jako "buďte jedineční", následováno seznamem 10 věcí, co by firma měla dělat stejně jako ostatní, aby tím byla výjimečná. Na obskurnějších místech jako jsou sjezdy HR manažerů pak můžete získat i rady, jak firmu prezentovat jedinečně i když vůbec ničím jedinečná není. Osobně shrnuji jejich rady do nepříliš lichotivého seznamu: přehánějte, jednejte afektovaně, tlačte na pilu, jitřete emoce, potírejte racionalitu. Legrace je, že jak jsem starý, tak jsem těch "všichni říkejte tohle" zažil několik. Před 15 lety kupříkladu každý hledal uchazeče co "má tah na branku, je týmový hráč a umí hrát i sólo". Holt jsme jen od inspirací fotbalem a košíkovou přešli k inspiraci japonským bojovým uměním.
Druhý postřeh: pokud firma takhle jen komunikuje, tak je to ještě fajn. Špatné to začne být ve chvíli, kdy si HR usmyslí, že tak ta firma má i fungovat. To vás pak děsí povinné teambildingové akce, kde na výběr je mezi motokárami a paintballem. A jako lahůdku navíc pak "vyšší level team buildingu", kde vás bude zkušený lektor nutit chytat padající kolegy s tím, že se tím prohloubí vzájemná důvěra.
Třetí postřeh: každý jsme jiný a různé věci na nás působí jinak. Co jedno nadchne, to druhého naštve a třetího urazí. To je normální. Problém to začne být ve chvíli, kdy si někdo začne myslet, že najde něco, co bude vyhovovat všem. A pak už jen záleží na tom, jak moc bude tlačit na pilu.
Věřím, že tenhle styl prezentace na někoho zabere. Na mne ne. Ale ani mě nijak zvlášť neodrazuje, vždy je důležité zjistit, jaká je firma doopravdy. Vybírat si firmu podle inzerátu je asi jako vybírat si auto podle reklamy v televizi.
Anketa
52 Odpovědí
35188 Zhlédnutí