ze je otrava a zbytecnost vytahavat data z relacni databaze pomoci nejakyho DSL, abyste z toho ziskali hash-mapu, ktera v podstate odpovida nativnim strukturam v ruznych NO / NEW SQL databazich.
Naopak. To DSL tam považuji za stěžejní.
Jak tu už Pavel Stěhule zmínil, SQL jsou z principu globální. Což je věc, která v mnoha případech není šikovná.
Vezměme si jako příklad ReactJS. Možnost vytvořit komponentu, která se dá importovat jako knihovna a pak ji použiju kde potřebuju je fantastická. Rozhodnutí, že data mají jeden centrální stav rozhodně schvaluju. Jenže pak potřebuješ, aby ty načítané komponenty měli vlastní SQL, kterým budou vytahovat data. Aby šli komponovat stejně snadno, jako jdou skládat ty komponenty. Což tradičním SQL dost dobře nejde, protože u něj musíš jednou napsat komplet předem. To není pohodlné. Chtělo by to aby si poskládat komponenty, a z nich si následně extrahovat jejich datové poždavky do jednoho.
Proto se buď vytvoří NoSQL, nebo ORM jako nadstavba nad SQL. Úvaha zcela logická, akorád IMHO se moc nedaří to dotáhnout do něčeho použitelného. Zkouší se GraphQL, ale zda je to ono, to se neodvažuji posoudit.