Supertéma o základních otázkách života, vesmíru a vůbec ...

[Niemand]

Dávám tomu tak 200 let, az se lidstvo vymani ze středověkého mysleni a zbaví se současného chápání víry (do toho patří nejen všechna nabozenstvi, ale i veškeré politické, a jiné život vysvětlujíci "filozofie") a namísto egoistickeho individualniho soupeření začne globálně spolupracovat a smyslem života bude posunout lidstvo o další krok dal... ...anebo přesunout na jinou planetu, páč tahle bude mrtva...

A co když nic takového, jako středověké myšlení, v dnešní společnosti neexistuje? Co když současné chápání víry je pro některé jedince jejich jediným pevným bodem ve vesmíru, bez kterého by chování a konání těch jedinců bylo ještě horší, než je nyní? Co když právě současné chápání víry vyzývá k opuštění egoistického individuálního soupeření a preferuje globální spolupráci s poukazováním na potenciální posun lidstva?

Podle mého názoru se dopouštíte častého omylu "manažerských vizionářů". Tím omylem je zaměňování cíle a výsledku. Podle mého názoru, globální spolupráce by neměla být nikdy cílem, ale výsledkem. Jaký je v tom rozdíl? Dovolte mi uvést zveličený příklad, na kterém to půjde dobře vidět, protože bude záměrně přehnaný. Dejme tomu, že byste chtěl vytvořit společnost, ve které bude panovat v jednom konkrétním ohledu jednomyslná shoda (například, aby lidé považovali "posun lidstva" za smysl života). Dejme tomu, že ten konkrétní ohled bude mít zásadní vliv na efektivitu fungování společnosti a přinese objektivně zlepšení společnosti. Můžete toho dosáhnout tak, že budete dělat osvětu, snažit se lidi vzdělávat a motivovat je k zamyšlení se nad tímto tématem, přesvědčit je objektivními argumenty a lidé díky vzdělání a prozření skrze moudrost a osvícení tuto myšlenku přijmou za svou. Můžete toho dosáhnout také tak, že prostě nařídíte každému členu společnosti jednou týdně "výplach mozku" skrze povinnou prezenci u propagandistického vysílání s pravidelným přezkušováním. V případě neuspokojivých výsledků by došlo ke zvýšení frekvence vysílání. Nebo můžete toho dosáhnout tak, že "vybijete vadné kusy stáda" a zbudou pouze ti, kteří vámi preferovaný názor zastávají ...

Podle mého názoru, lidská společnost potřebuje snížit "orientování se na cíl" a zaměřit se spíše na "vhodný způsob života". Pozitivní výsledky by měly být dosaženy nikoliv proto, že to bylo cílem, ale proto, že k nim společnost přirozeně dospěla. Nešlo by o cíl, ale o způsob, jak se toho výsledku dosáhlo. (cesta je cíl, účel nesvětí prostředky)

Co je vhodný způsob života? Podle mého názoru tato otázka silně souvisí se snahou o objektivní a kritické myšlení a také s respektem a sebedisciplínou. Ale to už je věc dalšího rozvíjení tématu, chtěl jsem hlavně reagovat na váš příspěvek.

[Reklama]

[Noname]

Myslíte si, že může lidská společnost někdy realisticky dospět do takového stavu, aby se daly vést kultivované diskuse na úrovni, bez snah o manipulaci, potlačování svobody názoru a očerňování zastánců jiných názorů?

Ano. Lidstvo by muselo dospět do stavu, kdy bude mít výrazně vyšší úroveň soft skills a kdy si bude výrazně více vážit humanitních věd - tedy dospět do situace kdy:

1) se bude starat o kvalitu humanitního vzdělávání, aby obory jako psychologie a filozofie měly nějakou úroveň
2) dokáže lidi s humanitním vzděláním (nejen v oblasti práva) dostatečně zaplatit.

A taky si musí lidé v takové společnosti uvědomit, že je potřeba vést trpělivý nepovýšený dialog o společenských otázkách s lidmi, kteří se humanitními obory nezaobírají, protože na to nemají čas/není to středobodem jejich zájmu. Nepovýšený proto, že i s absencí humanitního vzdělání se klidně může stát,  že se člověka život naučí v některé oblasti ohledně filozofie více, než by se dalo rozumně očekávat od lecjakého filosofa s VŠ. Na druhou stranu, takovému člověku mohou některé znalosti/schopnosti z humanitních oborů zoufale chybět.

A na selekci bych se vykašlal. Ta je už z principu nefunkční. Jak chcete dospět k ideální společnosti, když si tato společnost nedokáže poradit uspokojivě a co nejméně agresivně se všemi situacemi, které život přináší?

[Kabilka]

Společnost je na takové úrovni jako je její nejméně vyspělá součást. Tudíž jsme pořád v podstatě ve středověku, kdy napriklad náboženství/cirkev supluje roli statu, obecně je společnost rozdělována také podle ras, národností, vyznání a uměle vytvořených trid.  Jako první a možná nejdůležitější krok je začít vzdelavat v kritickému myšlení a akceptovat všechny důsledky a dále nějak zajistit, aby lidsky jedinec mel stejná práva a svobody všude na zemi.  Pak se můžeme začít rozvíjet jako lidská společnost.

[Adblocek]

Zrušit všechny nahoře, tak možná..

[Kabilka]

Je možné, že ve člověku jako takovém, je zcela zásadní podřízenost autoritě. Potom se nová společnost možná vyvine, až tady bude nějaká univerzální autorita...

...Tak třeba nějaká rozumná nezávislá AI nakonec zaboduje...

...ale to, dle meho názoru, nastane, až množství nerozumných (státních, nebo spíše korporátních) AI přivede lidstvo do globální války a způsobí planetu z větší části neobyvatelnou...

...uf je horko jako kráva...

[Reklama]

[Noname]

Je možné, že ve člověku jako takovém, je zcela zásadní podřízenost autoritě. Potom se nová společnost možná vyvine, až tady bude nějaká univerzální autorita...

...Tak třeba nějaká rozumná nezávislá AI nakonec zaboduje...

...ale to, dle meho názoru, nastane, až množství nerozumných (státních, nebo spíše korporátních) AI přivede lidstvo do globální války a způsobí planetu z větší části neobyvatelnou...

...uf je horko jako kráva...

Ve člověku úplně přirozeně rozhodně žádná zásadní podřízenost autoritě není. Stačí se podívat na videa, jak jezdí auta na červenou, předjíždějí na plné čáře, apod.. Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

[Kabilka]

Ve člověku úplně přirozeně rozhodně žádná zásadní podřízenost autoritě není. Stačí se podívat na videa, jak jezdí auta na červenou, předjíždějí na plné čáře, apod.. Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

Porušování předpisů na silnici neznamená, že ten člověk neuznává žádnou autoritu.  Domnivam se, že temer každý nějakou má a respektuje, řídí se jí. Může to byt cokoliv od viry v boha, karmu, rodiče, volný trh, i sam sebe. Prostě je možné, ze člověk potřebuje něco takového k životu, stejně jako vodu, vzduch... Jinak člověka nemůže nic (násilně) měnit, člověk se může změnit pouze sam od sebe a to dobrovolně...

[Radovan.]

Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

To už zkoušeli jiní borci - vytvořit nového sovětského člověka. A kam to dospělo tu doufám všichni víme!

[Showel]

Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

To už zkoušeli jiní borci - vytvořit nového sovětského člověka. A kam to dospělo tu doufám všichni víme!

Japoncum se to podarilo.

[Noname]

Ve člověku úplně přirozeně rozhodně žádná zásadní podřízenost autoritě není. Stačí se podívat na videa, jak jezdí auta na červenou, předjíždějí na plné čáře, apod.. Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

Porušování předpisů na silnici neznamená, že ten člověk neuznává žádnou autoritu.  Domnivam se, že temer každý nějakou má a respektuje, řídí se jí. Může to byt cokoliv od viry v boha, karmu, rodiče, volný trh, i sam sebe. Prostě je možné, ze člověk potřebuje něco takového k životu, stejně jako vodu, vzduch... Jinak člověka nemůže nic (násilně) měnit, člověk se může změnit pouze sam od sebe a to dobrovolně...

Člověka může měnit cokoliv jak násilně, tak nenásilně. Problém je, že jakmile někoho začne někdo jiný měnit násilím, aniž by vytvořil příslušný dialog, ignoruje nebo potlačuje určitou část reality, což povede k problémům / méně stabilnímu systému / nižší dlouhodobé výkonnosti.

Co se autority týče, ano, je pravda, že mnoho lidí má nějakou autoritu, kterou uznává. Ale jak vznikne? Podle mého jsou v zásadě dvě možnosti. Autorita z pozice síly, kdy musím někoho poslouchat, jinak mi udělá větší či menší bebí a nebo autorita z pozice leadera, tedy někdo má lepší schopnosti a vyšší morální kvality, než já, pročež se jej rozhodnu respektovat. Jelikož smysl má podle mého pouze ta druhá autorita, těžko bude fungovat centrální prvek, který by měl něco takového vyjadřovat. Leadera uvidí každý člověk jinde a je klidně dost dobře možné, že se takových leaderů v průběhu života vystřídá několik, budou uznávaní pouze částečně apod. V tomto ohledu má demokracie daleko větší smysl, než systémy typu diktatury s jednou entitou, která ale nikdy nebude mít na to, aby byla Leaderem. Že to tak je lze podle mého dokázat snad na jakémkoliv typu diktatury.

[Niemand]

A na selekci bych se vykašlal. Ta je už z principu nefunkční. Jak chcete dospět k ideální společnosti, když si tato společnost nedokáže poradit uspokojivě a co nejméně agresivně se všemi situacemi, které život přináší?

Nemusím nutně dospět k ideální společnosti, stačí, když bude alespoň mít k ideálu blízko. Pokud si myslíte, že členění na menší autonomní oddíly, které jsou v nějakém ohledu homogenní a při posuzování věcí týkajících se pouze jich, se nemusím zabývat jinými oddíly, kterých se daná záležitost netýká, není vhodné řešení, pak jaké jiné realně proveditelné řešení byste navrhoval? V matematice také, pokud máte množinu M a v ní kromě jiných, podmnožinu A a podmnožinu B, pokud zkoumáte pouze prvky v podmnožině A, to, že nemusíte zkoumat prvky ve všech ostatních podmnožinách, včetně podmnožiny B, je velká výhoda. Nic vám nebrání, abyste ty prvky jiných podmnožin zkoumal, pokud chcete, ale pokud nechcete, tak nemusíte a na validitu zkoumání prvků v podmnožině A, to nemá žádný vliv. Zkoumání jiných podmnožin nezasahujících do podmnožiny A přináší obrovskou režii, pokud je vaším předmětem zkoumání pouze podmnožina A.

Společnost je na takové úrovni jako je její nejméně vyspělá součást. Tudíž jsme pořád v podstatě ve středověku, ...

S tímto tvrzením nesouhlasím. Vy uplatňujete princip nejslabšího článku řetězce, ve kterém dojde k porušení, při namáhání řetězce tahem. Já si naopak myslím, že pro ocenění skupiny hodnot, matematická funkce "minimum" není vhodná. Běžně se v takovém případě používá průměr, ale obecně ještě vhodnější je medián. Funkce jako minimum a maximum se používají zásadně pro zjištění kraních hodnot, ale nikdy pro reprezentaci ocenění skupiny hodnot. Představte si vysvědčení na základních školách, kde studijní výsledky jsou reprezentovány nejhorší známkou, kterou každý žák během pololetí dostal ...

[Radovan.]

Jediná cesta je, změnit dostatečné množství jednotlivců ve společnosti.

To už zkoušeli jiní borci - vytvořit nového sovětského člověka. A kam to dospělo tu doufám všichni víme!

Japoncum se to podarilo.

Nacistům také.

[Noname]

A na selekci bych se vykašlal. Ta je už z principu nefunkční. Jak chcete dospět k ideální společnosti, když si tato společnost nedokáže poradit uspokojivě a co nejméně agresivně se všemi situacemi, které život přináší?

Nemusím nutně dospět k ideální společnosti, stačí, když bude alespoň mít k ideálu blízko. Pokud si myslíte, že členění na menší autonomní oddíly, které jsou v nějakém ohledu homogenní a při posuzování věcí týkajících se pouze jich, se nemusím zabývat jinými oddíly, kterých se daná záležitost netýká, není vhodné řešení, pak jaké jiné realně proveditelné řešení byste navrhoval? V matematice také, pokud máte množinu M a v ní kromě jiných, podmnožinu A a podmnožinu B, pokud zkoumáte pouze prvky v podmnožině A, to, že nemusíte zkoumat prvky ve všech ostatních podmnožinách, včetně podmnožiny B, je velká výhoda. Nic vám nebrání, abyste ty prvky jiných podmnožin zkoumal, pokud chcete, ale pokud nechcete, tak nemusíte a na validitu zkoumání prvků v podmnožině A, to nemá žádný vliv. Zkoumání jiných podmnožin nezasahujících do podmnožiny A přináší obrovskou režii, pokud je vaším předmětem zkoumání pouze podmnožina A.

Je pravda, že každý člověk nemůže znát ani vědět všechno. Ale faktem je, že v reálném světě je provázanost mezi jednotlivými skupinami natolik velká, že že je nelze jednoduše vyčlenit. V těžko se můžete jednoduše přestat bavit s lidmi majícími velice nízké vzdělání jen proto, že s daným okruhem hodnot nepracují, protože jsou to oni, kdo posuzují jednání společnosti v nejrůznějších oblastech podle oboru jejich zájmu bez ohledu, jestli společnost rozdělíme na množiny či si ji představíme jako řetěz (mimochodem ty množiny se mi dost líbí). V demokracii se nekvalitní komunikace s takovými lidmi pozná u voleb (mimochodem jeden z důvodu úspěchu hnutí Andreje Babiše), v jiném systému zvýšenou radikalizací oněch lidí. Ten příklad s množinami je sice pěkný, ale systém je dnes, kdy jsou informace často velice rychle dostupné natolik provázaný, že nelze jednoduše vyčlenit lidi, kteří potřebují nebo nepotřebují konkrétní informace, co se chodu společnosti týče (teď neřeším bezpečnost, která je už z principu s těmito věcmi v částečném konfliktu). Protože i ve skupině lidí, kteří se obecně o otázky týkající se spolčnosti příliš nezajímají může být někdo, kdo je bude řízením informací směřovat směrem, který by později vyžadoval výraznější zásah (nikoliv z direktivního pohledu, při zohlednění množství komunikace, při kterém by se musely vyvracet např. triviální extremistické názory). Podle mého zkrátka nelze reálně určit, který jednotlivec patří do které skupiny, přičemž si je potřeba uvědomit, že i jednotlivec může být ten, který může nějakou skupinu více či méně ovlivnit. A i kdyby to hypoteticky možné bylo, udržování takového systému by přinášelo jen další náklady, které by opět společnost jen brzdily.

Společnost je na takové úrovni jako je její nejméně vyspělá součást. Tudíž jsme pořád v podstatě ve středověku, ...

S tímto tvrzením nesouhlasím. Vy uplatňujete princip nejslabšího článku řetězce, ve kterém dojde k porušení, při namáhání řetězce tahem. Já si naopak myslím, že pro ocenění skupiny hodnot, matematická funkce "minimum" není vhodná. Běžně se v takovém případě používá průměr, ale obecně ještě vhodnější je medián. Funkce jako minimum a maximum se používají zásadně pro zjištění kraních hodnot, ale nikdy pro reprezentaci ocenění skupiny hodnot. Představte si vysvědčení na základních školách, kde studijní výsledky jsou reprezentovány nejhorší známkou, kterou každý žák během pololetí dostal ...

Částečně to má určitě smysl, při aplikaci mediánu by pravděpodobně došlo ke komunikaci, kdy by společnost byla velice stabilní, ale domnívám se, že ve výrazně otevřené společnosti může hrát silnou úlohu i jednotlivec (myšleno negativně i pozitivně), který klidně může být i v té nejnižší skupině. Tady jsou podle mého dvě možnosti. Buď jsou pro něj informace a způsob komunikace s majoritou dostatečné v obecném rámci, pak by bohatě stačil onen medián, nebo pro něj způsob komunikace dostatečný není a v takovém  případě je potřeba s ním nějakým způsobem počítat, nejen co se komunikace týče.

[.]

Kdysi dávno, když jsem byl dítě školou povinné (snad dokonce ještě na nižším stupni ZŠ), měl jsem takovou představu (v mládí maji děti spousty iluzí, které postupně setkáváním s realitou opouštějí), že by se na Zemi vyčlenil nějaký kus místa, kde by vznikl nový stát, ve kterém by žili pouze lidé podobného smýšlení. Ti, kteří by měli jiný způsob smýšlení, by odtamtud dobrovolně odešli a ti, kteří by takový způsob smýšlení zastávali by naopak měli umožněno se do toho státu přestěhovat bez ohledu na to, kde právě jsou. Žádne nucení do něčeho, vše na dobrovolné bázi vzájemného respektu. Bez ohledu na "fantastičnost" této myšlenky, u které by muselo vyjít spoustu věcí souběžně, později jsem pochopil, že je to velmi obtížně realizovatelné, ale nikoliv pouze z důvodu "vznešených ideálů stojících v pozadí", ale kvůli úplně banální přízemní věci jako je to, že by se asi žádný stát nevzdal části svého území, aby ji věnoval nějaké nově vznikající Utopii.

A kdo by tam vyvážel záchody?

[nevím]

Co říkáte na tento dokument, který ma CIA na svých stránkách

https://www.cia.gov/library/abbottabad-compound/FC/FC2F5371043C48FDD95AEDE7B8A49624_Springmeier.-.Bloodlines.of.the.Illuminati.R.pdf