Jednak se tento případ netýká zákona o elektronických komunikacích, ale primárně zákona o některých aspektech informační společnosti.
Dále odkazovaný bod z trestního zákona, který řeší pozměnění nebo potlačení doručení zprávy, tak hovoří o "zprávu podanou neveřejným přenosem počítačových dat". Dle mě dostupného výkladu tohoto pojmu, tak se to vztahuje na zprávy, které celou dobu putují neveřejnou/soukromou sítí. Pokud je daná zpráva dopravována přes veřejné sítě typu Internet, tak se jich tato ochrana týká, jen když na zprávy byl aplikován programový systém, který je programově ochrání, například je zpráva posílána s pomocí S/MIME nebo PGP. Na normálně prachsprostý email, jak putují volně Internetem se tak tento bod TZ neuplatňuje. Jediné, co v daném výkladu nebylo rozebíráno, zda stačí pomocí toho S/MIME nebo PGP zprávu jen podepsat nebo je nutno přímo zašifrovat.
Neplést s bodem porušneí listovního tajemství, to se vztahuje i na obyčejné maily posílané přes Internet. Ale smazaní emailu není porušení listovního tajemství...
To tedy nevím, čí je to výklad, ale takto osekané chápání textu toho odstavce by nebylo prakticky příliš použitelné a nedávalo by ani dobrý smysl z hlediska záměru zákonodárce chránit tajemství přepravovaných soukromých zpráv. Nejvyšší soud už několikráte vyložil
neveřejný přenos (resp. a contrario
veřejně přístupná počítačová síť) jako takový, který je chráněn heslem (stačí přístupové heslo do elektronické schránky) a není určen širšímu blíže nespecifikovanému okruhu adresátů. Zkrátka soukromá komunikace. Vůbec přitom nejde o to, kudy ta zpráva putuje, ale komu je určen přístup k ní.