Na danou věc mám subjektivní názor: Tím je ve zkratce, ale i tak docela jasně řečeno, že můj subjektivní názor na věc se neshoduje se subjektivním názorem mého dosavadního šéfa. A já jsem dost inteligentní a slušný na to, abych se nepustil do praní špinavého prádla.
Tak pokud to podas i s takovym vysvetlenim co si predstavujes pod subjektivni ... to bude perla z pohovoru ktere se budou smat dlouho. Proc proboha nereknes ze ses neshodl v nazorech na praci?
Zřejmě ti uniklo, že já nejsem autorem dané věty. Já jenom obhajuji, že to dává smysl. A že to neni principiální hloupost.
To vysvětlení bylo pro zdejší diskutéry, kteří si myslí, že to nedává smysl a že je to hloupost.
Můj názor je subjektivní - právě říká přesně to, co navrhuješ ty, tedy že nebyla shoda v názorech na práci. Ta forma je možná šroubovaná, ale tou formou dává uchazeč právě najevo, že o tématu chce mluvit co nejkorektněji.
Považujete danou otázku za relevantní: Ostře řečeno, že se o tom nechci bavit. To se určitě dá říct i lépe, ale pointa zůstává stejná - prostě se o tom nechci bavit, nalož si s tím, jak chceš.
Ale jestli v tom bude chtit stourat tak ti odpovi neco jako ... domnivam se, ze to relevantni je a ty budes nahranej.
A žadatel řekne, že to za relevantní nepovažuje a že to tom nebude mluvit. Není nahranej.
To je velmi pravděpodobné, že se v tom bude personalista šťourat. Pokud se někdo rozhodne, že nechce mluvit o tom, proč skončil v minulé práci, tak to začne personalistu začínat o to více.
Pokud jsou důvody pro odchod z práce takové, že je to pro žadatele objektivně silné mínus, tak je věcí jeho taktiky, jestli chce mít mínus za to, že mlčí, nebo mínus za to, že řekne pravdu. Anebo mínus za to, že zalže (a ten personalista si tu lež odhalí ověřením u bývalého zaměstnavatele).
Samozřejmě to, že nechci mluvit o těch důvodech, to se dá říct lépe. Psal jsem, že u této odpovědi by se dalo diskutovat, jestli je přímo hloupá, nebo není.
Hledám takový a makový benefit: To je velmi seriozně a přímo řečeno, že ten člověk něco chce, co v minulé práci nedostal. Kéž by všichni lidé řekli, co vlastně opravdu chtějí.
Ale pak musis mit pripraveno co ze to chces cos nedostal a pro co se ti vyplatilo odejit.
No a to má být nějaký problém? Říct, co jsem nedostal a co chci? Např. říct: Chci tolik peněz, tolik homeoffice a pracovat na projektu, který má smysl?