Tak jeden příklad z praxe. Je mi 62, programuju od svých 25 let. Začínal jsem assemblerem na minipočítačích počátkem 80. let, programovali jsme protokoly 7-tier OSI. Poté další věci té doby - assembler Z80, Pascal, Fortran, Basic, C, později C++ a množství frameworků, které už tu někdo vzpomínal. A taky mikra - 51 a ATmely. Nové věci jsem se učil na soukromých projektech, které jsem dělal po večerech a víkendech paralelně k zaměstnání. Spojení příjemného s užitečným. Pracoval jsem ve státní správě na šifrování a později řadu let v telekomunikacích. V svých 58 letech jsem přešel k velké firmě v oblasti automotiv a embedded. Jsem spokojen a mí šéfové, zdá se, také. Dost věcí jsem se musel učit, ostatně jako po celou programátorskou kariéru. Takže závěrem - IMHO to není primárně o věku, ale o individuální houževnatosti a schopnosti se stále učit nové věci.