S tím přirovnáním k autům je to taky pravda, musí(m) se na to podívat z tohohle směru. Prostě tomu nerozumí, tak se ptají někoho, o kom si myslí, že to chápe. Má to logiku. I tak ale třeba vím, že auto má motor, k čemu je spojka, proč se musí řadit a kam nalít vodu do ostřikovačů... Klasickej Windowsák většinou ví, jak nastartovat a zapnout světla, některý umí i natankovat, ale víc je nezajímá (přenesený smysl -> umí používat "svoje" aplikace, o systému neví ani prd).
No tak o systému nic vědět nechtějí, to je v pořádku, je to jejich volba a je to korektní. Já taky o autech nic vědět nechci
(nerajcujou mě ruce špinavý od oleje
Takže mám zhruba tyhle možnosti:
1. koupit si auto, který se nikdy nerozbije, nebo až se rozbije, budu schopnej si koupit nový (stejně levný)
2. mít po ruce někoho, komu zaplatím, aby mi to auto spravil, když se pokazí
Vyžaduje to ode mě samozřejmě to, že budu znát aspoň základní pravidla používání (kam dolívat kapaliny) a budu si vědom toho, že 1)můžu s autem dělat jenom úzkou množinu věcí způsobem, který je správný 2)nebudu se v něm hrabat (žádný tunění)
To samé v oblasti počítačů:
1. koupit si zařízení typu Apple iPad (maily, web, nějaký hry) - tj. zařízení, které se nijak nenastavuje, netuní a taky neopravuje - musím se smířit s omezenými možnostmi
2. musím mít nějakého správce
Ve firmách je ad 2 naprostou samozřejmostí - uživatel nemá adminská práva a nesmí s počítačem dělat nic jiného, než ho používat přesně daným způsobem.
Do domácností tohle ještě nedošlo, ale s čímdál rychlejším Internetem si to umím představit (uživatel má doma víceméně jen tenkýho klienta, veškerý požadavky na změny konfigurace vznáší na správcovskou firmu, která stroj spravuje vzdáleně). Samozřejmě to bude něco (málo?) stát - musím se ale holt rozhodnout, jestli chci investovat do učení se (a pak sám dělat správce svého počítače), nebo chci neustále otravovat kamarády, kteří už se naučili, nebo nechci ani jedno a raději někomu nějakej ten peníz zaplatím, když se auto - pardon, počítač - rozbije.