problém není Java, která nebyla navržena aby ji mohl používat kdokoliv, ale aby každý používal rozumné principy multiplatformního programování.
Problém je Linux a přístupnost počítačů. Programátoři se jako děti seznámí s Linuxem, bez teoretického základu, tím se zkazí a stanou se z nich bashisti a "mistři světa". Každý to pak tak nějak lepí.
Multiplatformní programování nemá rozumné principy. Různé platformy vznikaly za různým účelem, i když je pravda, že se rozdíly posledních pár let dost stírají, protože dříve výkonné platformy se nehýbou a v podstatě stagnují, zatímco ty dříve okrajové je pomalu dohání. Ale i tak jsou vidět obrovské rozdíly, třeba několik let staré Itanium se v některých operacích bez problémů vyrovná i o několik generací novějším strojům x86/64. Kolikrát jsou to natolik zásadní rozdíly, že vyžadují zcela jiný přístup, optimalizace několika málo kritických operací běžících ve smyčkách až na úrovni strojového kódu/assembleru dokáží zvýšit efektivitu i řádově a na tohle je prostě java krátká a z těchto důvodů se prostě nehodí jako hlavní jazyk pro velké systémy, kde je vyžadován výkon.
Co se týče dětí seznámených s Linuxem, pokud to seznámení znamená instalaci *buntu jen proto, aby jako OS zobrazovalo nějaké javokravské hyperframeworkové vývojové prostředí, tak to není žádné seznámení. Případně existují jedinci, kteří to *buntu mají jen jako frajeřinku, protože chtějí vypadat zajímavě, dokonce se cpou na pozice Linux adminů a potom brečí v diskuzích na Rootu i jinde, že se jich nějakej debil dovolil na pohovoru ptát na terminálové příkazy, které nikdy neviděli a nepotřebovali.
Mimochodem, slušného Bashistu, který je schopný používat alespoň základní sadu příkazů, třeba v kombinaci se schopností tvořit složitější regulární výrazy, to aby dnes člověk pohledal.