Na FEKTu co vyučující, to jiný přístup.
BMA1, to bylo o nadrcení se derivací a integrálů.
BMA2, tam to bylo štěstí v neštěstí, že jsem měl na přednášky Kolářovou, která to uměla vysvětlit a kontrolovala, jestyli to chápeme, takže i když člověk udělal početní chybu, tak ji zajímal spíš postup.
BMA3, tam to bylo o tom, že na přednášce nám týpek vysvětlit základy a pak ty příklady, co se počítaly za body, byly špeky a člověk u toho musel přemýšlet. Byla to dřina, ale šlo to na první pokus. A hlavně, všechno to pozděj našlo uplatnění v odborných předmětech.
Oproti tomu BEL2 bylo vyloženě popraviště. Osm příkladů na zkoušce, dvě hodiny. Dva příklady za nulu, celá zkouška za nulu. Příklady typu přechodový děje pomocí Laplacea, telegrafní rovnice, komplexní matice,... Brr. To bylo fakt na čtvrtý pokus po dlouhým tréninku rychlocvakání na kalkulačce (determinant komplexní matice 3x3 za 20s - dal to někdo z vás?).