Aha, takže u nás existuje jedna škola, konkrétně FJFI-ČVUT, kde to (možná) dělají správně a já nemám kritizovat těch 95% dalších, kde to dělají blbě? To asi není úplně správná úvaha, že? Vystudoval jsem VŠ, která se v našem zdeformovaném českém rybníčku řadí mezi ty prestižní a s formou výuky jsem spokojen nebyl. Nejefektivnější postup, jak se naučit na zkoušku, bylo umět počítat příklady. Že se to znamená znát konkrétní postup pro určitý typ příkladu a vlastně jsem tomu ani nemusel moc rozumnět? No ano, bohužel. Prakticky všichni se tak připravovali, naučili se počítat nějaké příklady. A já se jim nedivím, je to cesta nejmenšího odporu.
A jen tak mimochodem, procento vyhozených studentů od zkoušky nevypovídá nic o kvalitě školy ani o úrovni jejich znalostí. Když budu chtít, můžu vyhodit úplně všechny, i kdyby to byli samí géniové. Je to jen o zadání, kolik procent má projít do dalšího ročníku. Když učím blbě, polezou mi ze školy nekvalitní absolveni, i když jich vyhodím 90%. Vlastně možná ne, pokud je těch 10% dostatečně dobrých, aby se dokázali vzděvávat sami. Ale to není zásluha školy.
No a co ti je po těch 95% špatných škol? V USA je 95% tamějších VŠ ještě podstatně větší odpad než ty naše špatné. Mám snad kvalitu vysokoškolské výuky v USA posuzovat podle 95% tamějších universit, které absolvují i jedinci s lehkou mentální retardací? Tyhle školy tam nikoho nezajímají, diplomy z nich dveře nikam neotvírají.
Je to jen a jen v tobě. Zvolil sis cestu nejmenšího odporu, tak se nesmíš divit, že tomu odpovídají výsledky. Pokud chceš prestižní vzdělání (v rámci zdejších možností), musíš si pečlivě vybrat prestižní školu a počítat s tím, že to nebude žádná cesta nejmenšího odporu. Ale zase se něco naučíš, dostaneš se k zajímavým projektům, budeš mít zajímavé možnosti a po dokončení spoustu dveří otevřených. Oproti USA tu dokonce platíš za ty špatné, zatímco ty nejlepší jsou státní zdarma. Takže je to opravdu jen a jen na tobě, jakou cestu si zvolíš a co uděláš pro to, abys úspěšně došel na její konec.
Nezajímá mě, jak se učí matika na UHK, VŠB, TUL a většině jiných škol, ačkoli si o tom myslím své. Já si na svou alma mater nemohu stěžovat! Matiku nás naučili opravdu důkladně, což jsme měli možnost si porovnat i v mezinárodním měřítku na různých konferencích, mezinárodních projektech, studiu v zahraničí a ostatně především v praxi.
Přestaňte už konečně brečet a nadávat na místní poměry. Začněte u sebe! Co jste udělali vy sami pro to, abyste vystudovali školu, kde vás něčemu naučí a která má nějakou prestiž a vy si z toho odnesli co nejvíc? Co vám tomu bránilo? Jakou výmluvu si vymyslíte?
P.S.: Tam, kam jsem se tehdy přihlásil, jsem šel proto, protože jsem byl po shánění nejrůznějších informací přesvědčen, že je to to nejlepší, co mohu u nás vystudovat vzhledem k tomu, čemu jsem se chtěl věnovat a všechno ostatní (snad jedině s výjimkou matfyzu na Karlovce) je proti tomu odpad, tedy včetně i té tvé "prestižní" školy. Zdůrazňuji, že to byl jen můj subjektivní pohled. Nečekal jsem procházku růžovým sadem, ale realita byla ještě krutější, než mé nejhorší sny. Samotného mě překvapuje, že jsem to vůbec dokázal, ale to, že nevím, co je to strach o práci a jaký to je pocit, když si práci nemůžete vybírat sami, je především zásluhou té školy. Ne snad ani tím, co mě tam naučili, ale co ve mně dokázali probudit, naučit se učit, sáhnout si na dno, dokázat zamakat, když je to nezbytné, spoléhat se sám na sebe. Zdaleka ne vše bylo dokonalé, ale celkově mohu říct - nelituji a považuji to za jedno z nejlepších rozhodnutí, které jsem kdy v životě udělal. Zatímco vy tu brečíte a nadáváte na "své" školy, že vás tam nic nenaučili. Cítíš ten rozdíl?