Ano, odešel jsem kvůli tomu, přestože naši přímí nadřízení se tvářili, že chápou, že suma sumarum na tom firma tratí, protože výsledky, které v takových podmínkách její zaměstnanci odvádějí, mají k optimu velmi daleko. Jenže současní jakožemanažeři na to ještě nepřišli, asi se zatím nenašel žádný kouč, který by jim za 80 tisíc během víkendu tento prostý fakt vysvětlil, nejlépe pomocí nějaké pěkné prezentace a na nějakém grafu. Oni sami na to nepřijdou, na to opravdu nemají dostatečnou inteligenci. Taky kde by pak asi našli uplatnění všelijací ti firemní psychologové a jiné pofiderní profese, kdyby se práce organizovala normálně, na každý prd v hodnotě deseti korun by nebylo třeba haldy formulářů, jejichž zúřadování má na starosti celé jedno oddělení a ve výsledku tuto desetikorunovou položku v zájmu zefektivnění a šetření prodraží tak o pětistovku a zdrží o týden.
Stručně a krátce – přesně to, co popisuješ, mě po dvou letech začalo přivádět k naprostému šílenství a teambuildingů v přírodě jsem využíval jen jako příležitosti nějaký ten štulec pod žebra jakoby náhodou někomu uštědřit. Navíc někteří kolegové byli zjevně svou prací už psychicky poznamenaní, což se projevovalo infantilním chováním, různými tiky, nadměrnou hlasitostí při telefonování za použití poměrně primitivní angličtiny a naprosto zhůvěřilé výslovnosti, šéfové zas měli naučenou hranou hyperkorektnost, tvářit se sluníčkově za každou cenu, a to tak okatě, že bylo zřejmé, že jim to vysvětloval nějaký šarlatán na nějakém soft skills coachingu, no zkrátka jsem si začínal pohrávat s myšlenkou, že bych při vhodné příležitosti nějakému z nich poslal pořádnou facku pouze ve snaze zjistit, zda by se pořád tvářil a mluvil stejně debilně, nebo by se v něm konečně probudil normální chlap.
Polovina osazenstva byli loseři, co v životě neměli holku, druhá polovina loseři, co skončili tak totálně pod pantoflem, že jejich ženy se přímo před nimi nebály flirtovat s jinými chlapy. Většina z nich různí vegetariáni, požívající všelijaké rostliny pochybného původu a popíjející čaje odporných zápachů, no zkrátka zdravě žijící, ačkoli vzhled jejich těl a počet absencí z důvodu nemoci nebo návštěvy lékaře byl jasným dokladem, že jejich snaha se naprosto míjí účinkem. Téměř každý dělal nějaký sport, o němž dokázal dlouze mluvit, zvláště o speciální stravě a vybavení, jehož je k jeho provozování nezbytně třeba, aby se později ukázalo, že na najetí těch deseti kilometrů týdně opravdu není třeba kolo za 80 tisíc a popíjení speciálních koktejlů, na vyškrábání se na 4metrovou stěnu obtížnosti děti 8–13 let opravdu nejsou třeba lezečky za 5 tisíc a 20 m nejdražšího lana… A když se tito nerdi, nemající ani potuchy o normálním světě a dějinách, pustili do debaty o nějakém politickém tématu, bylo to, jako by se šimpanzi hádali o důsledcích a problémech teorie relativity.
A k tomu ty každodenní meetingy o ho..ě, někdy i víckrát za den, doprovázené neustálým couráním po baráku do dementně pojmenovaných zasedaček (taky to znáte? Nějaký nový manažerský hype), které nejde najít, protože nějaký idiot usoudil, že číslo není dost kůl.
Nikdy více! Jen v jednom mi to pomohlo – ač se celý život točím kolem počítačů, potvrdil jsem si, že typická ajťácká ovce jsem nikdy nebyl a bohdá ani nebudu.
P.S.: že open space je slepá ulička se už na západ od nás ví; k nám to ještě nedorazilo.
39 Odpovědí
59579 Zhlédnutí