Nedá mi to a podělím se o jeden dnešní zážitek. Nemám televizi a noviny většinou nečtu, protože je to jen kopa emotivního šumu o ničem, který lze s přehledem ignorovat, takže to pro mě bylo lehce překvapivé.
Dneska jsem šel na poštu pro balík. Koupil jsem si na aukru za pár stovek scanner, který přišel v ohromné krabici, se kterou se mi nechtělo tahat. Došel jsem tedy k nejbližším popelnicím a začal z té krabice vyhazovat polystyreny a pak i samotnou krabici, scanner nebyl moc velký a vešel se v pohodě do batohu.
Najednou ke mě přišla nějaká babka, jestli si nemůže vzít tu krabici, že se bude stěhovat. Tak povídám že určitě. No a babka začala mluvit. Mluvila o Ukrajině, o politice, o 150 věcech, které si kde přečte v novinách a vidí v televizi. Mluvila asi 10 minut a já jí do toho moc neskákal, sem tam nějaké to "hm" a tak. Bylo hezky, tak jsem se aspoň vyhříval na sluníčku a čekal co z ní vyleze. Jestli je jen vlezlá, či se z ní vyklube jehovistka, nebo bezdomovec, nebo je jen samotná a nemá si s kým pokecat.
Pak se mě začala vyptávat, jak to vidím s armádou a jestli bych šel bojovat a co si myslím o tom, jestli tu bude válka. Nějak jsem neměl náladu s ní komplexněji argumentovat, či jí odkazovat na tohle vlákno na rootu, tak jsem jí řekl, že když budu muset, že půjdu bojovat a co mi zbývá. Ale že si nemyslím, že by se tady bojovalo. A ona mi na to řekla, že nemám být blbej a mám utéct do ciziny, dokud můžu. Potom jsme se rozloučili a šli svou cestou.
Šel jsem na metro, když mi to najednou došlo. Ta babka nebyla ani vlezlá, ani jehovistka, nebo bezdomovec, jen měla strach. Noviny a televize do ní hučí jednu katastrofu za druhou a babka nevěděla, co si o tom má myslet. Došlo mi, že je to asi vážně v háji, protože názor většiny se začíná pomalu přiklánět k tomu, že válka bude.
Kdybych byl víc pověrčivý, asi bych v tom setkání viděl znamení, že se mám brzo sebrat a vypadnout. To jsem si z toho tak nějak stejně odnesl, jenže z jiného důvodu - před každou válkou museli být prvně lidi přesvědčení, že je nevyhnutelná. Jen díky tomu měli pak politici a armáda podporu, aby mohli dělat potřebné kroky. Nechci tvrdit, že tohle je nějak uměle vyvolaný názor a že se jedná o psychologické operace, to zdaleka ne. Ale lidi už mají strach. A ve strachu lidi dělají věci, které by jinak nedělali.
Asi budu muset opravdu vypadnout dřív, než později.