Nějaké principy a svým způsobem zásady je už znak jisté vyspělosti člověka. Třeba já prodával auto, a přestože mi furt volali z AAAAuto, tak bych už z principu tam prostě nešel, i kdyby mi za něj nabídli miliardu, prostě jim nevěřím.
Stejně tak CoolPeople.
Stejně tak si nekoupím přístroj do domácnosti od firmy, která na něj nemá servis, i kdyby byl zadarmo.
Reference na firmy jako zaměstnavatele mi nepřijdou vypovídající, navíc u velkých korporátů je to strašně individuální. Pracoval jsem ve firmách, co byly oceněny několikrát za sebou jako zaměstnavatel roku, a že by to tam bylo super, se říct teda nedá.
A to, že firma se pro sebe chová výhodně a myslí v pravděpodobnostech, to dělá 100% firem, myslím že dlouhodobá nevýhodnost pracovního poměru je obecně daná už z principu věci, kdo to chce jinak jde na živnost nebo podnikat.
Většina zaměstnanců jsou pohodlní (neplést s líní, oni třeba pracují 12 hodin denně, ale ve své zóně komfortu) lidé co nevidí dlouhý horizont a bojí se krátkodobých rizik a výkyvů. Ten dlouhodobý pohled je až u top managementu.
Důvod, proč většina lidí nemůže jít podnikat je to, protože nedokážou udělat práci, za kterou nedostanou zaplaceno a nedokážou pochopit, že třeba za nějaký marketing, obchod či networking jim nikdo nezaplatí a výsledky neuvidí ten měsíc na výplatní pásce. Že třeba marketing, obchod atd. je běh na roky.
Proto firma drží ty dlouhodobé věci, a krátkodobé věci deleguje na zaměstnance s tím, že cíl je udržet dlouhodobý systém na vydělávání peněz a zaměstnance mít něco jako brzdové destičky, až se opotřebuje tak nahradit.
34 Odpovědí
16039 Zhlédnutí