Poslední příspěvky1
Sítě / Re:Jste připraveni na život offline?
« Poslední příspěvek od novomente kdy Dnes v 10:10:39 »To mi pak stačí věřit, že nikdy neumřu. A nebo se prostě smířit s tím, že umřu a jít se zabývat něčím jiným.Máš pravdu, že život existuje jen pro život, pokud jsem to dobře pochopil. A že žádný další smysl nemá.
Žádná kontinuita není, vše jednou zanikne. Všechno ostatní - víra, děti, stavba pyramid,... jsou jen věci, kterými se lidé ještě za života utěšují, že tu po nich něco zůstane a že jejich život měl smysl. Houno!
Život existuje pro život, žádný další smysl nemá. Užívejte si život, je jedno jak, je jedno jak dlouho.
Ovšem dovol mi, prosím, trochu nesouhlasit s druhým odstavcem. To že žádná kontinuita není, s tím bych souhlasil, neboť naše realita se neustále mění a je neustále nová. To že se lidé za svého života utěšují vírou, dětmi, pyramidami, atd. s tím bych úplně nesouhlasil.
Život má smysl sám o sobě, jak jsi psal. Mít děti je důležité, jinak bychom již dávno vymřeli. Ale jsou lidé, kteří mít děti nemohou, i když je mít chtějí. Kdyby lidi neplodili děti, tak by ses ani nenarodil.
V prvním odstavci píšeš, že pak stačí věřit, že nikdy neumřeš. Ano, v tom tkví to kouzlo, že nikdy neumřeš. Ale je to trochu jinak. Představ si, že člověk má kromě těla i duši. To už je dnes všeobecně známo a dost se tomu věří i ve vědeckých kruzích. Duše je v těle "uvězněna", podobně jako ve faradayově kleci. Při umírání těla se tato duše jednoduše z těla dostane ven a kamsi cestuje. Vzpomeň si na lidi, co prožili klinickou smrt.
A kam že cestuje? Odpověď je prostá. Cestuje tam, kde jsou i další duše, kde jsou tví předci, možná zemřelý kamarád, nebo kamarádka, lidi které jsi znal a oni znali tebe, i lidi, které ani nepoznáš. Nechtěl bys je ještě vidět? Kamarádit se s nimi? Mluvit s nimi a radovat se s nimi?
Také jsem si chtěl užívat život, dokud to šlo. Pak jsem ale přišel na to, že je to tak trochu sobecký. A přemohla mě myšlenka, že žít jen sám pro sebe je dost smutný a osamělý. A zatoužil jsem žít pro druhé, pro manželku, pro vlastní děti, pro kamarády, pro lidi, kteří také již nechtějí být sami.
Mít rád lidi a žít pro ně, to je veliká věc a nesmírná radost. Rozhodně větší, než stavět pyramidy a čekat, že nikdy neumřu. A je to o to větší radost, když vím, že se jednou s těmi lidmi, co už nejsou mezi námi, opět setkám.
Věřím v to, že existuje život po životě. A že se tam setkám s lidmi, kteří již nežijí a kteří jsou mi drazí. A také věřím v to, že až tam budu, jednoho dne budu také povolán, abych se vrátil na zem žít další nový život.
Pokud se ti ty myšlenky protiví, máš na to nárok a plně tvůj postoj respektuji. Ale pokud uznáš, že je na nich alespoň něco přitažlivého, nebo zajímavého, či cokoliv, co tě přivedlo k troše radosti, bude mít mé snažení smysl.
