Jenže to je přesně motto dnešního světa - celej život si klidně páchej zlo, protože hlupáci ti stejně odpustí. Proto se i z těch největších grázlů stávají postupně filantropové.
Proč tedy vůbec páchat dobro? Abych se dostal do ráje a tam potkal Hitlera, kterému bylo odpuštěno? Si třeba představte Hitlera jak na vánoce nalévá sirotkům polévku někde v chudobinci, aby vše odčinil.
Hitler je v pekle. Toho v Nebi nepotkáš.
Kdo páchá zlo, i když mu všichni lidi odpustí úplně všechno, pak musí i on hluboce litovat všech svých zločinů a musí je nejen přiznat, ale i vyznat, tzn. vyzpovídat se (třeba u Maroše) to je jedno. Jinak se do Nebe nedostane.
A jak říká Maroš, je lepší začít už teď na Zemi, než se pak tím trápit v očistci na onom světě.
Pokud vůbec existuje život po životě, nemůžeš mít jistotu, že je to ráj. Klidně může posmrtný "život" té duše vypadat jako nekonečná agónie strašlivé bolesti.
Ta tvá teorie navíc předpokládá aji nějakou bytost která z nějakého iracionálního důvodu monitoruje a vyhodnocuje vztah všech lidí navzájem - a to jenom ve formě čtení myšlenek. Což nemůže být reálné. Páč protože pokud ano, nikdo by nikdy do žádného ráje nemohl jít. Smrtelných hříchů se v myšlenkách dopouští úplně všichni.
Takže pokud posmrtný život existuje, má zcela určitě formu pekelné agónie popsanou v prvním odstavci.
Jinými slovy, není se nač těšit, proto je lepší věřit, že žádný posmrtný život není, a formovat své genetické pokračovatele, aby byli lepší než seš ty. Případně pokud z nějakého důvodu genetické následníky nechceš, nemůžeš, je dobré být alespoň přínosem pro vesmír - tedy minimálně tím, že alepoň trochu posuneš lidské vědění, nebo přispěješ, aby to vědění mohl posunout někdo další.
Jo. To se dneska říká, že peklo vypadá tak, jak jsi popsal - nekonečná agónie bolesti. Takhle se straší jak dospělí lidé, tak bohužel i děti. Ale většina lidí zamíří napřed do očistce a pak z očistce do Nebe. A to i přesto, že Ježíš řekl, že ten kdo se podívá na ženu cudně, už zhřešil ve svém srdci. Člověk, který však těchto hříchů upřímně lituje, ať už záhy po oné myšlence, nebo během života, nebo i dokonce těsně před smrtí, může se dostat třeba i rovnou do Nebe.
Všichni se ptají, kdo že je to ten Bůh? Odpověď je snadná, ale není snadné jí vysvětlit. Bůh je jednoduše Láska. Nikdo jí nevidí, ale každý ví, co to Láska je. Každý ji cítí. První lásku na základní škole, Lásku na první pohled, lásku k manželce, k dětem. Lásku syna nebo dcery k mámě, která je zplodila.
Bůh je nekonečná nadpřirozená bytost, nekonečná Láska. Je všude kolem nás. Když se někdo ptá, co je to Bůh? Je to to samé, jako by se ptal co je to Láska? Nikdo jí nedokáže vysvětlit, prostě existuje. Je to něco, co dává život. Něco, co z mrtvého dělá živé. Láska je motorem a základním hybatelem života.
Když si představíte nejrychlejší počítač na světě, když si představíte všechny tyto superpočítače propojené sítí a k nim připojené všechny ostatní zařízení celého světa schopná výpočtů. A když si představíte AI, která na tomhle obřím stroji, na této obří síti běží, za nic na světě nedokáže nahradit hromadné IQ, natož EQ, všech lidí na Zemi (kolik že nás to už je? Více jak 7 miliard?).
Jenže Bůh tohle všechno zvládá. Zvládá jak všechny lidi, tak i tu obrovskou síť digitálních zařízení. Neptejte se mě jak. Já to nevím. Boha nelze vysvětlit. Boha nelze pochopit. V Boha se dá jen věřit, nebo nevěřit. Tak jako v Lásku.
Několikrát tady padlo slovo "vesmír". Ale kdo vám stoprocentně řekne, že ví, co to ten vesmír vlastně je. Vědci se přou o jeho tvaru, nekonečnosti, nebo konečnosti, hranicích, které jsou, nebo naopak nejsou. Vědci tvrdí, že spočítali, že ve vesmíru je minimálně X planet, podobných naší Zemi, kde by mohl existovat život.
Já ale věřím, že jsme tady na Zemi v celém vesmíru jen jediní. Když si zničíme planetu Zemi, nebude kam jít. Když si ale představíte Boha jako Lásku, která nás všechny obklopuje a prostupuje, je to jediná šance a naděje, že žádná nukleární válka nebude. Neboť Láska nevyrábí zbraně. Ty vyrábí neláska (opak lásky), kterými jsou například hněv, pomsta, chamtivost a hlavně pýcha. Proti takové katastrofě je mi útěchou jen jediná věta: A to, že Bůh bude mít poslední slovo.
Už jste si někdo pustil alespoň kousíček z Mariána Kuffy?
Poslední příspěvky
