Volání funkcí je v prefixové notaci. V matematice používáme i postfixovou notaci a nepřipadá nám to divné. Lisp udělal jen to, že vše sjednotil do prefixové notace, aby to bylo jednodušší.
Mno, a teď teda řekněte, proč v jazycích, které to umožňují, je taková scháňka po přeťěžování infixových oprátorů, pokud je prefix tak výhodnější.
Troufám si tvrdit, že většina programátorů radši napíše s1 + s2 + s3 nez CONCAT(s1, s2, s3), stejně tak Octonion a = b + c a ne Octonion a = ADD(b, c)
A nemůže to být prostě jen tím, že zvyk?
A opravdu je po tom taková scháňka?
Třeba v Haskellu je možné definovat naprosto zběsilé operátory, jako >>=, <$>, *>, >@>, které jsou automatikcy infixové. A autoři knihoven to všelijak používají, s větším či menším úspěchem stran čitelnosti. Ale neřekl bych, že by po tom byla jakože vysloveně poptávka. Spíše, když maj tu možnost, tak to použijou, protože se jim to víc líbí. A nebo třeba taky ne.