Poslední příspěvky
na zaklade toho co doteraz pisete, tak si skusim pozriet nieco o tej alternative cez redukciu ethernet - coax
Znovu opakuji, že významnou část své profesionální i hobby práce jsem dělal za použití pre- nebo postfixové notace (LISP, Forth, Assembler), ale je rozdíl počítat na papíře a jen výsledek zakódovat do počítače.
V com je chyba?Chyba je v tom, že jste zahodil veškerou funkcionalitu, která je už v té aplikaci naimplementovaná. Pak je tam ještě spousta menších chyb, ale ta chyba, že jste přišel o veškerou funkcionalitu aplikace, je tak zásadní, že ostatní už nemá smysl řešit.
Volání funkcí je v prefixové notaci. V matematice používáme i postfixovou notaci a nepřipadá nám to divné. Lisp udělal jen to, že vše sjednotil do prefixové notace, aby to bylo jednodušší.Mno, a teď teda řekněte, proč v jazycích, které to umožňují, je taková scháňka po přeťěžování infixových oprátorů, pokud je prefix tak výhodnější.
Troufám si tvrdit, že většina programátorů radši napíše s1 + s2 + s3 nez CONCAT(s1, s2, s3), stejně tak Octonion a = b + c a ne Octonion a = ADD(b, c)
(Octonion a (+ b c)) mi přřipadá docela hezký.Podle mě mít v hlavě blockout normální není. ale je to roztomilýMě to teda normální připadne, a k tomu navíc i zajímavé. Asi tím dost odbíháme od tématu, ale zdánlivě triviální otázka, jak funguje mozek ostatních lidí je ve skutečnosti dost netriviální, a málokdo o tom tuší, že to ostatní mohou mít jinak.
A nemůže to být prostě jen tím, že zvyk?Může, a patrně to tak bude. Ale zase, dostáváme se zpátky k tématu - proč je to tak málo rozšířené. Protože se to zvykem (potažmo to prvně muselo vyhovovat) jen menší části lidí. Částečně to mohou být osobní preference, částečně třída úloh...
Volání funkcí je v prefixové notaci. V matematice používáme i postfixovou notaci a nepřipadá nám to divné. Lisp udělal jen to, že vše sjednotil do prefixové notace, aby to bylo jednodušší.Jednodušší to je, ale pro počítač, nikoli pro člověka. Nemám problém s převody mezi jednotlivými formami zápisu, stejně jako nemám problém převádět mezi sebou arabská a římská čísla. Ale provádět aritmetické operace v římských číslech bych nedával.
A my si v lispu proste pouzijeme tu samou jako vzdycky pouzivame pro 2 nebo pro 3 "operandy" (divny tomu rikat operandy kdyz jsou to vlastne argumenty funkce)Tak třeba pro mě to žádná extra-podivná věc nebyla, když jsem se učil LISP, protože po BASICu byl mým druhým jazykem Assembler, který je ve většině případů taky prefixový, a zhruba současně s Pascalem jsem se učil Forth - takže postfix. Ale znova - jedna věc je pouhý zápis, druhá věc je aktivní používání a myšlení. Že dokážu i docela složitý výpočet napsat v Assembleru ještě neznamená, že bych chtěl upravovat výrazy v intencích ADD, MUL, DIV...
Beru na vědomí.Že buď budeme důsledně používat závorky jako v LISPu, nebo operátory s konstantním počtem operandů jako ve Forthu.
A teď si vemte, že jsem se v té rovnici spletl. Protože jsem četl:
^ * + 5 2 - 6 3 2
jako (5 + 2) * (6 - (3 - 2)) ^ 2
A když jsem si tu chybu uvědomil, tak jsem zaujal postoj, že autor té prefixové rovnice to napsal blbě, protože samozřejmě očekávám, že operátor sežere všechny argumenty až po první operátor. Přišlo mi to jasné a pohodlné.
Co z toho vyvodíme?.
Ehm, já vím, že to tady bude znít trochu jako rouhání, ale mít sny ve strojovém kódu NENÍ normální.
Počítám v hlavě tak, že seskupuji objekty: trojůhelníky, čtverce, krychle, kvádry. Třeba desítka jsou dvě krychle a kvádr. Nevím, jestli je to normální, asi možná spíše ne :-)
Root.cz (www.root.cz), informace nejen ze světa Linuxu. ISSN 1212-8309
Copyright © 1998 – 2025 Internet Info, s.r.o. Všechna práva vyhrazena. Powered by Linux.
