To mi pak stačí věřit, že nikdy neumřu. A nebo se prostě smířit s tím, že umřu a jít se zabývat něčím jiným.
Žádná kontinuita není, vše jednou zanikne. Všechno ostatní - víra, děti, stavba pyramid,... jsou jen věci, kterými se lidé ještě za života utěšují, že tu po nich něco zůstane a že jejich život měl smysl. Houno!
Život existuje pro život, žádný další smysl nemá. Užívejte si život, je jedno jak, je jedno jak dlouho.
Máš pravdu, že život existuje jen pro život, pokud jsem to dobře pochopil. A že žádný další smysl nemá.
Ovšem dovol mi, prosím, trochu nesouhlasit s druhým odstavcem. To že žádná kontinuita není, s tím bych souhlasil, neboť naše realita se neustále mění a je neustále nová. To že se lidé za svého života utěšují vírou, dětmi, pyramidami, atd. s tím bych úplně nesouhlasil.
Život má smysl sám o sobě, jak jsi psal. Mít děti je důležité, jinak bychom již dávno vymřeli. Ale jsou lidé, kteří mít děti nemohou, i když je mít chtějí. Kdyby lidi neplodili děti, tak by ses ani nenarodil.
V prvním odstavci píšeš, že pak stačí věřit, že nikdy neumřeš. Ano, v tom tkví to kouzlo, že nikdy neumřeš. Ale je to trochu jinak. Představ si, že člověk má kromě těla i duši. To už je dnes všeobecně známo a dost se tomu věří i ve vědeckých kruzích. Duše je v těle "uvězněna", podobně jako ve faradayově kleci. Při umírání těla se tato duše jednoduše z těla dostane ven a kamsi cestuje. Vzpomeň si na lidi, co prožili klinickou smrt.
A kam že cestuje? Odpověď je prostá. Cestuje tam, kde jsou i další duše, kde jsou tví předci, možná zemřelý kamarád, nebo kamarádka, lidi které jsi znal a oni znali tebe, i lidi, které ani nepoznáš. Nechtěl bys je ještě vidět? Kamarádit se s nimi? Mluvit s nimi a radovat se s nimi?
Také jsem si chtěl užívat život, dokud to šlo. Pak jsem ale přišel na to, že je to tak trochu sobecký. A přemohla mě myšlenka, že žít jen sám pro sebe je dost smutný a osamělý. A zatoužil jsem žít pro druhé, pro manželku, pro vlastní děti, pro kamarády, pro lidi, kteří také již nechtějí být sami.
Mít rád lidi a žít pro ně, to je veliká věc a nesmírná radost. Rozhodně větší, než stavět pyramidy a čekat, že nikdy neumřu. A je to o to větší radost, když vím, že se jednou s těmi lidmi, co už nejsou mezi námi, opět setkám.
Věřím v to, že existuje život po životě. A že se tam setkám s lidmi, kteří již nežijí a kteří jsou mi drazí. A také věřím v to, že až tam budu, jednoho dne budu také povolán, abych se vrátil na zem žít další nový život.
Pokud se ti ty myšlenky protiví, máš na to nárok a plně tvůj postoj respektuji. Ale pokud uznáš, že je na nich alespoň něco přitažlivého, nebo zajímavého, či cokoliv, co tě přivedlo k troše radosti, bude mít mé snažení smysl.
Poslední příspěvky
