To, jak Filip tvrdí, že poslat to z jiné DS stejné osoby je vada podání, je nesmysl. Máš právo to poslat z kterékoli datové schránky, zákon nikde nepředpisuje použití nějaké konkrétní schránky a soud explicitně konstatoval, že je možné posílat z kterékoli (viz např. bod 43 rozsudku odkazovaného v minulém postu).
Nevím, jestli tu chcete lidi záměrně uvést v omyl, nebo jste ten rozsudek jenom absolutně nepochopil.
Vadou podání ze špatné DS není to, že by to bylo podané ze špatné DS, jak mi podsouváte. Vadou takového podání je to, že není podepsané oprávněnou osobou. A o tom jsou odstavce 38–43 vámi odkazovaného rozsudku.
Podstatou těch odstavců je to, že fikce podpisu uplatňovaná v datových schránkách, nahrazuje podpis vlastníka datové schránky. Ještě jednou – fikce podpisu nenahrazuje podpis toho, kdo zprávu skutečně odeslal, ale podpis toho, pro koho byla datová schránka zřízena.
Podání tedy skutečně můžete odeslat z úplně libovolné datové schránky, ale bude to, jako kdybyste ho poslal obyčejným e-mailem. Pokud uvnitř toho podání budou dokumenty podepsané vaším uznávaným elektronickým podpisem, pak je to v pořádku a podání bude platné. Pokud však nebude opatřeno uznávaným elektronickým podpisem, uplatní se fikce podpisu – toho, pro koho byla schránka zřízena. Takže pokud budete mít v dokumentu napsáno, že František Novák žádá o něco, ale pošlete to z datové schránky Julie Černé, bude to vadné podání, protože tam bude špatný podpis. Bude to úplně stejné, jako kdyby ten dokument od Františka Nováka podepsala Julie Černá uznávaným elektronickým podpisem nebo vlastnoručním podpisem.
Podstatné je pro to je ale také to, že samotný systém datových schránek dává uživateli možnost dát jiným osobám různá oprávnění pro přístup do datové schránky. (A to je to, co řeší odstavec 43.) Nebo-li pokud někomu nechcete dát možnost posílat datové zprávy, u kterých bude uplatněna fikce podpisu, že byly podepsány vámi, nedávejte mu právo odesílat z vaší datové schránky zprávy. Můžete mu dát právo zprávy číst, ale nedáte mu oprávnění zprávy odesílat.
Až potud to bylo jen vysvětlení rozhodnutí soudu. Jak je to s podáním ze „špatné“ datové schránky fyzické osoby soud v rozhodnutí neřeší. Nicméně v onom odstavci 43 říká, že pověření k odesílání datových zpráv z dané schránky se uděluje přímo příslušným nastavením oprávnění v ISDS:
Proto ustanovení § 18 odst. 2 zákona o elektronických úkonech přiznává oprávnění činit takové úkony jen pověřené osobě, které to dovoluje rozsah jejího pověření (tj. pokud k tomu byla pověřena).
Tj. já můžu dát jiné osobě pověření zacházet s mou datovou schránkou, včetně odesílání zpráv s fikcí mého podpisu. Ale prostředky datových schránek mohu toto pověření omezit – třeba jen na čtení zpráv nebo jen na odesílání zpráv.
A já z toho dovozuju, že úplně stejně lze chápat i rozlišení datových schránek FO a PFO. To mi umožňuje omezit pověření další osoby – pověřit třeba účetní odesíláním zpráv z mé podnikatelské datové schránky, ale už jí neumožňovat odesílat zprávy z mé osobní/občanské datové schránky. Stejně jako mi přístupová práva v datových schránkách umožňují omezit to, jakým úkonům dávám někomu pověření (ve smyslu čtení×odesílání), rozlišení schránek FO×PFO mi umožňuje omezit to pověření věcně (zda se to týká podnikání × nepodnikatelských činností).
Můžete si přitom všimnout, že to je přesně ten důvod, který pokaždé uvádím jako příklad, proč se rozlišují schránky FO a PFO – aby bylo možné nechat se zastupovat jen v podnikání nebo jen v nepodnikatelských činnostech. Protože je běžné, že se lidé nechávají zastupovat jednou osobou v jednom ale ne v druhém.
Pokud tedy podání týkající se občanských věcí podáte z PFO, zprávu odešlete tak, že v ní bude zaznamenané, že jste to poslal vy osobně (tj. nebude to třeba přes nějakou spisovku), adresát zprávy si to může ověřit a měl by vaše podání přijmout jako podání bez vad. Nicméně už adresátovi trochu komplikujete práci a riskujete, že to podání bude považovat za nepodepsané – byť třeba neoprávněně, ale přiděláváte tím práci jemu i sobě. Takže je lepší to prostě posílat z té správné datové schránky.
Filip: Filipe, tím, že si něco rychle zjistíš pomocí AI a pak tím poučuješ druhé, aniž by sis zkontroloval, zdali AI nefabuluje, je poněkud trapné. A to, že s prominutím tapetuješ diskusi nesmysly, aniž by sis prostudoval postované argumenty a zkontroloval, jestli náhodou to, co tvrdíš, není nesmysl, to je vyloženě hloupé.
To o nedoručení tvrdí AI, s kterou jsi to evidentně konzultoval, ale prostě to není pravda. Viz mnou linkované rozhodnutí soudu, které sis evidentně neobtěžoval přečíst, protože samozřejmě znáš právo lépe nežli Nejvyšší soud a nějakými judikáty se evidentně nemusíš obtěžovat. I pokud pošleš druhému něco do "špatné" datové schránky, na fikci doručení to nic nemění. Viz v minulém postu linkované rozhodnutí soudu.
Je mi líto, ale právě jste se sám usvědčil z toho, že neváháte za pravdu vydávat své ničím nepodložené výmysly, které neodpovídají realitě. Já jsem to tiž nic z této diskuse nekonzultoval s AI. No a napodruhé jste se usvědčil tím rozhodnutím soudu. Obviňujete mne, že jsem ho nečetl – opět nepravdivě. Četl jsem ho, a evidentně pečlivěji, než vy.
Co v tom rozhodnutí stojí?
Lze tedy shrnout, že má-li fyzická osoba zřízeno více datových schránek (např. datovou schránku fyzické osoby a datovou schránku podnikající fyzické osoby, nebo advokát datovou schránku podnikající fyzické osoby – advokáta, ale též insolvenčního správce nebo daňového poradce), je třeba jí doručovat písemné vyhotovení rozhodnutí, jiných úkonů a další písemnosti do té datové schránky, která odpovídá povaze doručované písemnosti.
Tedy žádné, že se nemusí doručovat do té správné – naopak, je třeba doručovat do té správné schránky.
Pokračujme dále:
Za podmínek uvedených v § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech však nastanou účinky doručení písemnosti i jejím doručením do jiné („nepříslušné“) datové schránky téže fyzické osoby.
Uznávám, tady to bylo trošku těžší, je potřeba vědět, co říká § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech:
Dokument, který byl dodán do datové schránky, je doručen okamžikem, kdy se do datové schránky přihlásí osoba, která má s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k dodanému dokumentu.
Odst. 3 pojednává o doručení přihlášením. Doručení fikcí je odstavec 4. A o odstavci 4 se rozhodnutí soudu co? O odstavci 4 se rozhodnutí soudu v této části nezmiňuje.
Pokud by vám to stále nebylo jasné, tak se vrátíme ještě k bodu 64 rozsudku:
V případě, že písemnost byla adresátu doručována do „nepříslušné“ datové schránky, lze ji pokládat – také s přihlédnutím k tomu, že držení více datových schránek nemá být prostředkem k pouze dodatečnému a účelovému zpochybňování pravomocných soudních rozhodnutí – za doručenou tehdy, jestliže do „nepříslušné“ datové schránky byla doručena (způsobem uvedeným v ustanovení § 17 odst. 3 zákona o elektronických úkonech) osobě, která by měla s ohledem na rozsah svého oprávnění přístup k doručované písemnosti též v „příslušné“ datové schránce, popřípadě adresátu, který je fyzickou osobou, nebo osobám oprávněným jednat (vystupovat) ve sporu nebo v jiné právní věci před soudem za adresáta, který je právnickou osobou, státem, obcí nebo vyšším územně samosprávným celkem.
Nebo-li když je ta zpráva dodána do špatné datové schránky, posuzuje se to, zda si ji přečetla osoba, která by si ji mohla přečíst i v té správné datové schránce.
Stále je to tedy ten stejný princip, jako u špatně poslaného doporučeného dopisu. Pokud nakonec máte podpisem na dodejce stvrzeno, že si dopis převzal ten, kdo si ho měl převzít, je jedno, že předtím došlo k nějakým chybám. Prostě účel toho dopisu byl splněn, adresát měl prokazatelně možnost se seznámit s nějakým dokumentem. To, že se k němu ten dokument dostal nějakou strastiplnou ne zcela správnou cestou nevadí, protože nakonec prokazatelně doručen byl.
Úplně stejně to platí i pro datové schránky. Tedy pokud se do schránky prokazatelně přihlásil (to je považováno za doručení) někdo, kdo by se mohl přihlásit i do správné datové schránky a tam způsobit doručení toho dokumentu, bude považován za doručený. Opět je to stejné jako u toho dopisu – cesta dokumentu sice nebyla správná, ale nakonec byl prokazatelně doručen té správné fyzické osobě.
Pokud by ale nebyl prokazatelně doručen té správné fyzické osobě, u papírového dopisu třeba proto, že byl doručen vhozením do schránky, u datové schránky proto, že se žádná ze správných fyzických osob do schránky nepřihlásila (resp. nejde to prokázat – přihlásil se třeba jen systém), pak dokument nemůže být považován za doručený. Protože úřad nedokáže prokázat ono „nakonec se s tím stejně seznámil“. (Druhý způsob, jak to seznámení se s dokumentem prokázat, je to, že dotyčný bude jednat tak, že zjevně musel znát obsah toho dokumentu – třeba se vůči němu odvolá.)
Podstatou toho, že doručení do špatné datové schránky může být za určitých okolností platné, není v tom, že je jedno, do jaké datové schránky se doručí, jak se mylně domníváte. Podstatou je to, že za určitých okolností lze i tak prokázat, že se s dokumentem měl možnost seznámit ten, jemuž byl adresován.
Poslední příspěvky
