Díky za informace. Jiskřiště nejsou problém a máte pravdu, že tyhle typy transilů nejsou vhodné pro rychlé a RF signály. Vadí hlavně závislost kapacity na napětí, která způsobí Vámi popsané chování (stačí sledovat THD při zvyšování amplitudy). Viz. Figure 5, kde rozdíl mezi plnou (0V) a čárkovanou křivkou (Vr) pro Vbr=30V dělá cca 1nF (1800 vs 800pF).
...no jasně, díky za postrčení :-) a omluva za exhumaci, nějak mi to delší dobu dozrávalo.
On totiž transil je dioda. Takže se chová jako varikap. "Ochuzená" aka "hradlová" vrstva P/N přechodu má proměnlivou tloušťku v závislosti na velikosti závěrného napětí. Čím větší závěrné napětí, tím tlustší ochuzená vrstva (izolant) potažmo tím nižší parazitní kapacita. Přesněji řečeno: v mnoha učebnicích a dalších zdrojích je charakteristika "kapacity podle napětí" (křivka C-V) malovaná pro napětí od nuly po nějakou maximální závěrnou hodnotu (průraz) - ale ve skutečnosti maximum kapacity není při 0V, ale
až těsně před otevřením přechodu = po průchodu napětí nulou, už při "propustné" polarizaci. Otvírací napětí křemíkové diody je něco jako 0.5V, to otevření není skokové atd. Při otevření samozřejmě padne jakost (Q) parazitního kondenzátoru a vzápětí kondenzátor zmizí (je nahrazen efektivním střídavým zkratem).
No a bipolární transil jsou dvě takové diody v anti-sérii. Takže špička kapacity bude kolem stejnosměrné nuly, směrem dál od nuly v obou polaritách kapacita klesá. Zároveň okolo +/- 0.5V na jednotlivé diodě (ale násobeno poměrem "kapacitního děliče"? Tzn. třeba +/- 2V na vnějších nožičkách?) otvírá přechod vždy jedné z obou diod, takže tam kvrdlá jakost a jedna z obou parazitních kapacit jde spojitě ale svižně do zkratu... Tzn. ta nelinearita není způsobena "blížením se k průraznému napětí transilu" - ona je nejhorší řádově asi Volt nebo tři kolem střídavé nuly. Kdo ví, jestli tam na C-V křivce není "dvojhrb" :-) Hergot tohle bych měl někdy zkusit změřit...
Poslední příspěvky
Pouziva to ffmpeg a to jen k nekterym vecem. Nic jineho me nenapada.