V numerických výpočtech se dost často indexy používají. Otevři si nějakou učebnici, "kupodivu" tam dost často bude i, j, k...
Myslím, že o tom to přesně je. Pokud bych něco takového programoval, tak do komentáře k funkci popíšu vzoreček, funkci rozdělím pravděpodobně na několik "podfunkcí" se smysluplnými názvy, ke každé téhle funkci napíšu, kterou část vzorečku to počítá. A ne, že vyprodukuju 50tiřádkovou funkci s patnácti jednopísmennými názvy....
Pokud názvy odpovídají běžné konvenci, je to OK. Pokud ne, je to prasárna. Nějaký jiný matematik by třeba hned viděl, o co jde. Když se implementuje chart parser, taky se používají max. dvojpísmenné názvy, protože lidi z branže znají konvenci a hned ví, o co jde. Delší názvy by narušily čitelnost.
Haha. Takže když si někde omylem místo "i" napíšeš "j", nebo někde místo M1 napíšeš M2, tak je to fakt úplně skvěle čitelné a při porovnáním se vzorečkem se fakt nemůeš splést. Ale všimni si, že pojmenování jako takové je zrovna to poslední, co by mi vadilo. Co takhle nějěký scoping, takže pak prostě nemáš v jednom scope M1,M2,M3 a i,j,k,l,m? Co takhle rozdělení do nějakých logických cyklů? Ono je právě úplně jedno, jaká konvence se používá v matematice, když to dobře naprogramuješ, tak je NA PRVNÍ POHLED jasné co to dělá a případně kde je nějaká odlišnost proti vzorečkům. Pokud tupě převedeš vzoreček z matematiky do kódu, tak není nikomu jasný vůbec nic.