KDE mne provázelo mými linuxovými začátky, verze zhruba od 1.0 po 3.4, a nějakých deset let ho nepoužívám. Tou dobou jsem objevil XFCE (tuším, že 3.

, které bylo lehčí, rychlejší a, především, v případě pádu systému si nezprasilo nastavení uživatelského prostředí. (KDE zjevně má/mělo hodně souborů otevřených pro zápis i v běžném provozu, proto ty potíže.)
Gnome řady 2 (nejvýše asi do 2.8 - 2.10) jsem zkoušel také, ale přišlo mi poněkud nevybavené, těžko nastavitelné, a funkčně docela pod úrovní jak KDE, tak XFCE. (Pravda, instaloval jsem ze zdrojáků, a v té záplavě balíků jsem se prostě nevyznal.

) Některé programy z Gnome jsou však dobré, např. prohlížeč Evince nebo přihlašovalo GDM 2. Evince nakonec používám dodnes.
Zkoušel jsem i nějaké ty blackboxy a openboxy, ale nezaujaly mne, a XFCE mi běhalo uspokojivě i na Pentiu II.
Co se týče obsluhy zařízení, v XFCE si pochvaluju tak nanejvýš ovládání XrandR na notebooku, když připojuji projektor. Na (bezdrátovou) síť používám (na notebooku) wicd (má volitelně curses, GTK+ i KDE rozhraní), které funguje uspokojivě. Tisk obsluhuje CUPS a HPLIP (nic moc, ale zase nezávisí na prostředí). Soubory procházím v Midnight Commanderu. V podstatě bych XFCE ani nepotřeboval, ale aspoň mi nepřekáží. Navíc se podle mě dá docela slušně osekat.
