Pročetl jsem celou tuhle diskusi a docela mě zaujala tahle fascinace penězi. Zapůsobilo to na mě vy stylu "já přece nebudu dělat za padesát, když musím splácet hypotéku a potřebuji domu hospodyni, když jsem v práci tak dlouho, abych slušně vydělal."
Srovnal bych to s kámošem, který se přestěhoval do Prahy a já zůstal v okresním městečku. Uznávám, že je lepší, pracuje u velké nadnárodní firmy a vydělává cca 3x tolik co já. Já si ale nestěžuji. Mé příjmy jsou nadprůměrné, nemyslím oborově, ale obecně, a v podstatě žiji v trvalém přebytku. Já zůstal u rodičů a on to musel řešit podnájmem. Z mých přebytku mi za pár let zbylo dost, abych si koupil byt a udělal kompletní rekonstrukci. Já už bydlím a on se teprve ohlíží po nějakém bydlení, protože podnájem už mu taky vadí. Jeho vyhlídky jsou takové, že za srovnatelné bydlení dá cca 3,5x víc než já a bude mít hypotéku na 20 let, což je víc, než kolik počítá, že v tom bytě stráví času, protože po založení rodiny by to přeci jen bylo krapet těsné.
Já jsem z práce ve 4 doma a on tam docela běžně sedí do 8, 9 večer. Chodí do práce později než já, ale i tak je jeho pracovní nasazení výrazně větší. Musí se otáčet za ty peníze, co bere.
Asi jiný pohled na svět, ale žít jen pro vysoké číslo na výplatní pásce se mi zrovna nechce.