Toto jsem taky před časem řešil. Nakonec jsme vymysleli číselný kód a vydali interní katalog:
xxx.xxxx.xxxxx
První trojice byla skupina součástek: příklad: 001 šrouby, 002 matky,... A ješte jsme to měli tak, že 001-699 byly součástky, 700-899 polotovary a 900-999 finální výrobky.
Druhá trojice podskupina, hrubá kategorizace: 001.0001 šrouby M6, 001.0002 šrouby M8, pro každou skupinu byla jinak definovaná podskupina.
Třetí bylo jen upřesnění, buď konkrétní dodavatel, barva, nebo třeba povrchová úprava.
.
Položky zaváděl jen jeden človek (měl zástupce), aby v tom nevznikal chaos (hlavně nevytvářet duplicity) a zároveň udržoval katalog, kde doplňoval nové kódy. Výhodou byla jasná struktura a že se to po čase lidi naučili a podle kódu poznali, o jakou součástku jde. Pouze číselné kódy s tečkou zrychlovaly zápis na numerické klávesnici ve všech odděleních: příprava výroby, nákup, sklady, fakturace.