1) Vím kdy mě šmíruje a rozhodně si z toho šmírování nepořizuje záznam, který by se dal dále analizovat. Kromě toho kdyby za mnou stál celý den a jen tak koukal co dělám, tak ho pošlu někam.
2)Jenže to je dost extrémní a ponižující způsob. Většina lidí ho asi zneužívat nebude, ale rozhodně nebudu spolehát na morální vlastnosti mého šéfa. Kromě toho má většinou šéf nebo vedoucí projektu na práci jiné věci než šmírování zaměstnanců.
Ad 1) Tak jsou kanceláře, kdy to víte, kdy vás šéf šmíruje a jsou kanceláře, kde byste se musel prvně velmi nápadně rozhlédnout okolo, abyste to zjistil. Taky jsou místa, kde lidé pracují a jsou pod dohledem kamer. Jasně, že kanceláře vývojářů se většinou kamerama nesnímají, ale to se pak dostáváme ze situace "je to obecně zavrženíhodné šmírování" k situaci "já jem vývojář, velký pán, nejsem zvyklý na takovéto zacházení, takže tomu dávám ošklivé nálepky".
Vy situaci převádíte někam jinam - kdyby mi někdo celý den stál za zády a jenom koukal, co dělám, tak z toho budu nervózní a taky ho budu mít chuť poslat někam. A zažil jsem to - ale nikam jsem ho neposlal, protože to nebyl můj šéf, ale dohled od zákazníka, jestli v nějaké zabezpečené zóně nedělám, co nemám. Ale to je něco jiného.
Já už jsem psal, že jsem roky snášel situaci, kdy mému šéfovi stačilo zvednout oči ze svého monitoru a viděl přes rameno ten můj. Nepřišlo mi to jako důvod ho poslat někam.
Takže rozdíl je teda v záznamu a možnosti to analyzovat. V čem to má být zásadně problematické.
Ad 2) Extrémní a ponižující způsob? To jsou velmi silná slova. Pořád nechápu v čem je to tak problematické. V čem přesně vidíte možnosti zneužití? Šmírování zaměstnanců - tedy "šmírování", ale rozhodli jste se používat tohle slovo, tak je to vaše volba - je náplň práce každého šéfa od počátku lidské společnosti. Že má na práci i jiné věci, to je jasné, nevím, proč tu větu píšete, co nám má sdělit.