Kluci, jakobyste mi mluvili z duse. Nedelam to, co me bavi, ale to co je nejlepsi. Zaclo to vyberem stredni skoly - vybrat si tu nejlepsi (nejlepsi = nejtezsi). Pak jsem vybiral VS, opet tu nejlepsi. Nakonec jsem skoncil na matematicke informatice na FI MUNI, vim, ze studuji prestizni obor/skolu, ale co z toho, kdyz mi to nic nedava? Je to sakra tezke, stoji to spoustu usili, driny, ... jedine co z toho mam jsou stresy (ze dostanu z neceho F), protoze na matematicke informatice se to hodne hroti... Myslim, ze kdybych sel na klasicke IT, kde se resi prakticke veci - bavilo by me to. Takhle me to nebavi, ale zase budu hrdy na to, co jsem zvladl...
To je stejné, jako by šel muzikant na AMU a pak si stěžoval, že je to jen samá dřina, že musí 5 hodin denně cvičit, při zkouškách má stresy, protože musí hrát technicky náročný etudy bez chyby a přitom expresivně. Nebo ligový fotbalista, že je to jen samý trénink, samá posilovna a toho fotbalu si nakonec přitom ani moc nezahraje.
Co na to říct? No jasně, že to pro každýho není a že to není legrace. Ale jak někdo mohl očekávat něco jiného? Současní uchazeči o studium na VŠ tohoto typu se dělí do dvou skupin:
1. ti, kteří k počítačům nijak zvlášť silný vztah nemají, ale vědí, že se tam točí peníze a myslí si, že na těch školách je naučí všechno k tomu, aby po absolutoriu mohli nastoupit do Big Corporation, Inc a kopat zlato. A nic více ani méně.
2. ti, kteří se počítači zabývali už od dětství a propadli dojmu, že už experty dávno jsou a na vejšku si zajdou jen pro diplom, přičemž oni sami moc dobře dávno vědí, co takový expert musí umět a znát a ne nějaký blbec co učí na škole.
Přitom mimo jsou oba dva. I ten počítačový specialista musí projít nějakým drilem, trénovat to, v čem je slabší, trénovat techniky, byť to na první pohled s programováním až tak nesouvisí, tak jako s koncertováním na první pohled až tak nesouvisí do zblbnutí trénovat stupnice a akordy nebo učit se harmonii. Proč to všechny tak strašně překvapuje a znechucuje?
Frekventant nenáročné školy má větší pravděpodobnost, že spíše zakrní a své schopnosti nerozvine, byť by byl talentovaný. U náročné školy platí opak - i průměrnější člověk je nucen sáhnout si na dno, zapracovat na sobě a dostat se někam výš. No a samozřejmě i informovaný zaměstnavatel si okamžitě může udělat o uchazeči obrázek, když ví, čím si musel projít, co všechno musel zvládnout. Praxe pak jednoznačně potvrzuje, že absolventi náročnějších škol mají obecně vyšší schopnost rychle se zorientovat v problematice, analyzovat problém, odhalit chybu, najít efektivní řešení, rychle proniknout do nové technologie v dostatečné hloubce.
Zkrátka - kdo toužil po zedničině, měl jít na učňák a ne se trápit na stavební fakultu.