Ahoj, ne to nebylo myšleno přímo proti Tobě. Pouze říkám, že různá taková přirovnání kulhají na obě nohy a neměla by se používat, pokud o tom chceme seriózně uvažovat / diskutovat.
Máš pravdu jistě v tom, že totální svoboda neexistuje, resp. moje totální svoboda je nesvobodou všech ostatních (do té míry jaký já jsem zmetek). Tuhle úvahu ale lze docela přesně vztáhnout na ochranu autorských práv. Řekněme si rovnou, že autorská práva dnes nechrání ani tak zájem autora, jako hlavně velkých společností (hudebních, knižních aj. nakladatelství, SW společností), které s tímto právem dále nakládají. Druhá věc, autorské právo v podstatě dneska nemá žádné omezení, tedy s výjimkou časového. Třetí věc, autorské právo se dnes vztahuje na předměty "lidové kultury" (zahraničním slovem popkultura). A teď si to spojme dohromady, na jedné straně barikády máme velkou firmu disponující exkluzivním právem disponovat dílem, které je prakticky neomezeně právně chráněno, na druhé straně pak mraky lidí, kteří se ve vztahu k tomuto dílu nacházejí v podmínkách nesvobody, jejíž rozsah je definován pouze rozhodnutím oné firmy...
A tady odtud potom řada rozumných praktických námitek lidí - CD/DVD bez DRM, filmy bez 20 min reklamy a protipirátského vysílání, SW s nesrozumitelnými licencemi, nedostupnost v konkrétní lokalitě, nedostupnost e-knih, modely distribuce, sdílení s ostatními atd. Čím horší rozhodnutí firma učiní, tím více se takových problémů kupí. Podstata problému je ale popsaná v tom předcházejícím odstavci. Já docela chápu, že řadě lidí a ani mně se nelíbí, že musíme spoléhat, že někdo uděla rozumné rozhodnutí a jsme vystaveni potenciálně dosti drastickým trestům.