Já nepopírám význam pohádek pro duševní vývoj jedince a potažmo společnosti. Ale je třeba odlišovat pohádku od reality.
Hrůzy druhé světové války jsou děsivé jen svým rozměrem, umožněným technickým pokrokem. Genocidy se děly i stovky a tisíce let před tím - o některých z těch, o nichž se nám dochovaly písemné zmínky, se můžete dočíst i v tom Starém Zákoně (dokonce jsou tam oslavovány!). O spoustě jiných ani nevíme, že vůbec proběhly. To s žádným vnímáním reality duše nijak nesouvisí. Stačí si ty lidi dehumanizovat - barbaři, černoši, Židé, Rusové...
Potřeba náboženství je podle mě jen určitá neschopnost oprostit se od antropocentrického vnímání světa - ten pocit, že organizace musí být nutně výsledkem vědomé činnosti určité komplexní entity jako projev jejího záměru. Ale existence takové entity nic nevysvětluje - kdo tedy stvořil tu entitu a proč? Když se tedy nedokážete smířit s tím, že existence nemusí nutně začínat stvořením, pak byste měli stejný princip aplikovat i na boha samotného.
Přesně tak, je potřeba rozlišovat různé úrovně reality. O tom to je, proto se odkazuji na Junga, který vysvětloval v čem jsou mýty relevantní - čili reálné. Nemá cenu se zlobit na pohádku o Karkulce, že Karkulka vyskočila z vlkova břicha a že je to je zjevný nesmysl. Je to nesmysl toliko pokud to posuzujete materialisticky - a pak vám smysl pohádky unikne.
Ohledně náboženství jste se opět trefil do černého, protože náboženství je skutečně antropocentrické, alespoň v tom ohledu, že vysvětluje svět z pohledu duše. Jung jde tak daleko, že říká, že náboženství mělo relevanci, ale v moderní době ji ztratilo (což považuje za selhání církve). Protože nepřišla odpovídající forma moderní spirituality, klesly duševní obsahy do podvědomí a tím začaly působit nevědomě a škodlivě. Tento proces dává do souvislosti se vznikem 2. světové války. To má skutečně souvislost s technickým pokrokem a vývojem vědy, bez kterého by právě ten civilizační posun ve světonázoru nenastal. Přijde mi, že toto vysvětlení má vnitřní integritu a logiku. A že dříve docházelo také ke genicidám? Ano, ovšem důvody byly třeba jiné - ostatně nikdo netvrdí, že byl dříve svět (v době mýtů) ideální. Naopak! Všechny mýty o těchto katastrofách vypráví. Cílem je ovšem najít morální ponaučení a pochopení, co se stalo. Pochopení z hlediska člověka, tedy tu úroveň pochopení, kterou vnější věda dát nemůže. To je důvod, proč by mělo dojít k syntéze obou směrů (vnějšího a vnitřního).
Ohledně problému, kdo stvořil boha či co bylo před velkým třeskem (což je pdole mě totožná otázka)? Inu člověk ve své konečnosti musí přijmout hranice poznání, kterou je přirozené položit do začátku našeho času (jak říkají mýty). Proto jsem již dříve tvrdil, že v bodě singularity nemá cenu si takové otázky klást. Může to mít ale smysl v době potom (během trvání našeho času, jak říkají mýty) a tento smysl lze ztotožnit s určitou formou transcendence. Jaký to má význam i pro praktický život jsem se snažil vysvětlit na příkladu Viktora Frankla.
Člověk zde popsané postoje může v osobní rovině samozřejmě odmítnout, což je součástí jeho svobody a plně v jeho kompetenci. Nemyslím ale, že by šlo nad nimi mávnou rukou a označit je oebcně za nesmyslné.
165 Odpovědí
37055 Zhlédnutí