Možnosti RDP na linuxovém desktopu

[ArnoldBorice]

Díky všem, M_D to pochopil správně, jde opravdu o podobné chování windows, tam ale je rozdíl v tom, že nějaké GUI je již nastartované (ale ne explorer.exe, což odpovídá bin/bash session při pripojení přes ssh). Ale hlavní rozdíl od VNC je v tom, že připojením (a spuštěním shellu + další věci) se na fyzické obrazovce nic neděje, vše se děje jen na onom vzdáleném kanále. VNC parazituje na spuštěné session, já jsem mínil spuštení samotným připojením.

NoMachine zkusím, ale jestli to není moc velký kanon, jde mi o tzv "admin" přístup, tedy v případě connection nelze pracovat na fyzické a naopak.

Nicméně projdu všechny možnost, primárně jsem chtěl vědět, zda neobjevuji kolo a není to něco nativního, co stačí povoli (jako je např. SSH server, konfigurace loginů a jedem).

[Reklama]

[Vít Šesták (v6ak)]

VNC je protokol, a jako takový může fungovat na existující session i na nové session. Nepoužívám to často, ale na obě varianty existují i olementace serveru.

jde mi o tzv "admin" přístup, tedy v případě connection nelze pracovat na fyzické a naopak

Nevím, jestli tomu rozumím. Znamená to, že jedno přihlášení (ať už vzdálené nebo lokální) zablokuje druhé přihlášení? Všem uživatelům, nebo jen tomu jednomu?

[M_D]

ArnoldBorice: Pokud je to jen pro admin přístup, kdy mi stačí jeden ten dektop/připojení, tak ten NoMachine je asi celkem příjemná cesta. Tohle udělá i ta verze zdarma. Buď převezme a posílá ti existující fyzický dekstop (umí ho začernit při vzdáleném připojení) nebo pokud neexistuje, tak si vytvoří jeden virtuální a k němu se připojuješ (když třeba nemám vůbec grafiku v serveru).
Až kdybych chtěl víc desktopů a opravdu víc současně připojených lidí, kde si kažsdý šmrdlá ty svoje okénka, tak to jsou až ty placené verze.
Pro admina by ais stačilo i to x11vnc, spustí si jeden virtuální desktop a k němu se připojuješ pomocí VNC klienta. Pokud ho máš přímo ve svém distru, tak také cesta. NoMachine umí navíc to sdílení tisku/usb/přenosy souborů/mapování disků/...

[Petr Bahula]

Já mám v .xinitrc použité:

Kód: [Vybrat]

ssh -Y <user>@<server> 'source /etc/profile;icewm-session'To pro uživatele během startu X sezení spustí vzdálené sezení. Samozřejmě místo icewm-session je potřeba spustit patřičnou X session. Funguje to pouze na X11.

[k3dAR]

Díky všem, M_D to pochopil správně, jde opravdu o podobné chování windows, tam ale je rozdíl v tom, že nějaké GUI je již nastartované (ale ne explorer.exe, což odpovídá bin/bash session při pripojení přes ssh). Ale hlavní rozdíl od VNC je v tom, že připojením (a spuštěním shellu + další věci) se na fyzické obrazovce nic neděje, vše se děje jen na onom vzdáleném kanále. VNC parazituje na spuštěné session, já jsem mínil spuštení samotným připojením.

"podobne chovani windows", "jako ssh server"... pritom by stacilo jasne napsat jestli chces sdilenou-lokalni, nebo nesdilenou-separatni session ;-)

protoze, i s SSH pouzivam sdilenou prostrednictvim "ssh servername -t byobu" mam v vzdalenem terminalu dostupne totozne rozdelena okna/listy, casti_oken/dlazdice, bezicich programu, atd, totozne jako kdyz pustim "byobu" lokalne na serveru...

a zaroven VNC NEznamena ze musis mit sdilenou session, protoze jak sem psal tigervnc, tak ten prave ve vychozim rezimu NEsdili session ale pusti novou/cistou a teprve kdyz chci sdilet session tak musim pustit tigervnc-standalone (resp. pouzivam x11vnc(na X11), ci wayvnc(na wayland)...
osobne sem tigervnc pouzival tak ze na fyzickem nebezel zadny desktop, ale vzdalene se pripojovalo nekolik uzivatelu, kazdy mel svoji session ktera se pri jeho prvnim pripojeni vytvorilo cista a po odpojeni si vse pamatovala do dalsiho pripojeni pro kazdeho uzivatele zvlast...

[Reklama]

[Michal Šmucr]

Taky docela záleží, jaké používáte desktopové prostředí.
Jestli máte například distribuci, kde je GNOME 47 nebo 48. Tak tam je takový hybrid na vzdálené připojování přes RDP v podstatě už součástí.
Má to své mouchy (radši bych byl, aby byla možnost používat to jen jako vzdálený přístup na fyzickou konzoli, jako u X11 a vnc modulu ve starších distibucích), ale funguje to asi takhle.

V syst. nastavení GNOME se v sekci Remote Desktop zapnou volby Desktop Sharing a Remote Login, vyplní se hesla atp.
Remote Login běží přes RDP na standardním portu 3389, Desktop Sharing pak na 3390.. oboje se pak samozřejmě musí povolit na ve firewallu.

Desktop sharing slouží k připojení na existující fyzickou session, když už je tam přihlášený uživatel. A má vždy stejné rozlišení jako fyzická plocha.
Remote login pak funguje jako třeba RDP na Windows, ale nesmí tam být už daný uživatel přihlášený. Tzn. systém je GDM přihlašovací obrazovce - po startu počítače, nebo odhlášení nějaké předchozí session.
Pak se tam jde připojit přes RDP, přihlásit do GDM a oveře se session, kdy se rozlišení přizpůsobuje klientovi.

Je to bohužel takové "nedopečené", hlavně tím jak jsou tam ty dva RDP servery na různých portech, nedokážou si to elegantně předávat atp.
Na druhou stranu to je asi jediná možnost, když máte zapnutý Wayland a Mutter, nebo chcete zas rozumné RDP. A chodí to pak vcelku obstojně.

Další opruz s těmi různými VNC variantami jakmile se začnou řešit nekompatibilní rozšíření toho základního VNC protokolu. Takže třeba TigerVNC server a viewer má jako jediný vyřešené kopírování textu přes schránku v jiném kódování než Latin-1, ale jeho implementace není kompatibilní s novějšími verzemi RealVNC a TightVNC (které se hodně používá na Windows), takže se musí používat jen pekelný TigerVNC Viewer.
Libvnc, což je knihovna, kterou používá spousta služeb na sdílení přes VNC, tohle zas neumí vůbec.

Je to celkově na Linux desktop fakt opruz. A kolikrát pro mě třeba i showstopper v nasazení Linuxu místo Windows na nějaké jednoúčelové stanice, kde je potřeba, aby se různí uživatelé spolehlivě přihlašovali na jednu společnou plochu, kde běží víceméně pořád nějaká specifická aplikace, nebo řešit lokální administrační přístup.
V tomhle ohledu jsou jak free i komerční VNC servery na Windows nebo i Apple Remote Desktop mnohem lepší.
Bohužel tím jak jede už několik let ta dichotomie s X11 a Waylandem. Ten má v mnoha ohledech úplně jinou filozofii, sdílení musí být na úrovni konkrétního kompozitoru a jde to kupředu spíš malými a rozporuplnými krůčky.
Navíc je tam často i kolize toho, že na dané úkoly se prostě víc hodí LTS distribuce, kam se velice obtížně instalují nové verze těch desktopových prostředí a nehrozí zřejmě, že by o to měl někdo takový zájem,a aby tyhle fíčury backportovali.