Moje zkušenost:
Školení na obecné a všeobecně použitelné technologie. Platím za školení a nikdo mi neplatí za čas na tom školení. Nicméně i tady to občas bylo jinak. Pokud ale například se vedení rozhodne, že tým zaměstnanců a kontraktorů půjde na krátké (méně než den) společné školení na nějakou technologii, která se bude používat na daném projektu, tak ti kontraktoři nic neplatili (školení se platilo paušálem bez ohledu na počet účastníků) a i jim firma ten den zaplatila jako práci.
Školení na velmi speciální technologie, které nejspíš nemám šanci uplatit mimo firmu, která po mě to školení požaduje. Chci, aby to zaplatila firma (i náklady školení i čas strávený na tom školení). Chápu, že firma se mnou bude chtít podepsat nějakou dohodu, že na tom projektu budu pracovat stanovený čas, aby to neměla jako marnou investici. Pokud někdo chce, abych se naučil specializovanou technologii, tak nechci nést podnikatelské riziko, že já zaplatím to drahé školení a firma mi pak řekne, že se mnou nepočítá, nebo že ten projekt ruší. I kdybych si cenu toho školení rozpočítal do hodinové sazby, tak se mi to nemusí nikdy zaplatit, když firma ten projekt zruší brzy.
Hranice toho, co je všeobecná technologie a co už velmi specializovaná věc, která má velmi úzké uplatnění, je samozřejmě neostrá a každý ji může vidět jinde.
Školení, které vyžadují vnitrofiremní směrnice zákazníka. Tedy to, co je předmětem původního dotazu. Platí zákazník (jak náklady školení, tak čas strávený na tom školení). A kdyby mě někdo přesvědčoval, že bych tam měl sedět zadarmo (nebo dokonce zákazníkovi platit za účast), tak bych to neměl za seriózní.