Klient to volí, jak chce. Není na to žádný standard ani příznak.
Obvykle je to tak, že klient postupuje od začátku seznamu. Pokud počítá jen s jedním záznamem, použije ten první a pokud něco selže, vrátí chybu. Pokud je klient schopen pracovat s více záznamy, vyzkouší první záznam, když je neúspěšný, zkusí druhý záznam atd. Co je „neúspěch“ záleží na klientovi – neúspěch může být to, že se nepodaří sestavit TCP/IP spojení, ale neúspěch také může být, že při HTTPS komunikaci vrátil server kód 500 (není to obecné pravidlo, prohlížeče se tak nechovají, ale v některých aplikacích může v některých případech takové chování dávat smysl).
Toho využívají DNS servery a pokud chtějí dělat rozvažování zátěže, mění pořadí záznamů v odpovědi. Asi nejjednodušší je round robin – server má DNS záznamy nějak seřazené a při každé odpovědi klientovi (nebo jednou za čas) přesune první záznam v seznamu na poslední místo. Nebo může DNS server dávat na začátek seznamu DNS záznamy serverů, které jsou ke klientovi síťově blíž. Případně se to dá různě kombinovat, na začátku seznamu budou round robinem točené záznamy pro servery, které máte blízko, na konci seznamu pak budou jako záložní servery někde daleko.
Tj. pokud chcete do pořadí DNS záznamů dávat nějakou logiku, řeší se to na serveru a předpokládá se, že klient bude záznamy brát od začátku.