chces delat neco zajimavejsiho, ale ... ti nedaji tech 150 klacku? Co si pak nasinec ma pocit?
Dělat něco, kde bude průnik Peníze VS Zábavnost vychýlený tak, abys byl spokojený.
Někdo si do práce chodí hrát, někdo vydělávat peníze a někdo obojí.
Znám takové, kterým to za to nestojí, chtějí jet na půl plynu a programují ve státním za osmdesát hrubého. Pokud se flákají z vlastního rozhodnutí, velmi je respektuji, je to jejich styl života.
Každý má přeci právo pracovat tak rychle, jak chce.
Kámoš programuje ve státním, má za to jen usmolených šedesát čistá ruka, ale je vysmátej. Má svůj barák se zahrádkou po rodičích, žádnou hypotéku, děti vypakoval ve svých dva a čtyřiceti z domu (pořídil si je ve dvaceti), jezdí MHDčkem, Opla má na nákupy. Dělá každý den tak 2-3 hodiny a zbytek dne si dělá svoje. Ty kráso. No stress.
A co jako? Má tak 10x vyšší kvalitu života než já. Fakticky má i víc peněz, protože náklady má ...prd...
Pak znám takové, kteří jedou jako roboti a těch kilo pade mají.
Pokud ti kilčo stačí k příjemnému životu a živíš se programováním her, můžeš to brát jako "nefinanční benefit".
Můžeš říct "Sice beru jen kilčo, ale dělám v práci deset hodin protože mě to hrozně baví! Je to práce mých snů! Za nic na světě bych neměnil. Jsem mega šťastný!"
Ale říct "Dřu a beru celkem hovno. Lepší práci nemám, protože nemám koule něco měnit, bojím se, jsem posránek, zbabělec, když šéf nahlas promluví, poseru se strachy...bojím se dát výpověď, jak na to jen pomyslím, začnou ze mě hovna lítat..." to je prostě srabáctví. To jediné mi přijde hnusné.