Na jednom kontraktu nás bylo v týmu 5 programátorů + leader a code review dělalo většinou ještě víc lidí, než programátorů. Typicky ale byli alespoň 3 programátoři z týmu + leader + architekt. Jelo se podle přísných regulí (MISRA a další), takže něco jako vlastní code style každého jednotlivce neexistovalo, možnost poznat autora podle kódu byla velice omezená. Konkrétně tento projekt nebyl life-critical, ale společnost takové produkty dělá, takže byla laťka dost nahoře.
Pro aspoň 95% programování je tento režim overkill, ale něco to do sebe mělo. Každý pár očí vidí něco jiného, každý vidí různá úskalí - složitost algoritmu v různém zatížení, paměťová náročnost, rizika při paralelním přístupu, priority vláken atp. Pokud se má dělat code review v pravém slova smyslu (ne pečlivý git add -p, když člověk dělá solo), tak osobně bych po výše uvedené zkušenosti šel alespoň na 2:1, protože ten vícenásobný pohled na věc je něco, co se většinou vyplatí a ten čas tím strávený není promrhaný - viz zmiňované distribuované povědomí o kódu, odhalení chyb před začleněním atp. Něco pokryjí testy, ale obecně je kód pouze tak dobrý, jak dobré jsou testy a pokrytí kódu testy ještě nic neříká o tom, že se otestují všechny okrajové podmínky, které v nasazení mohou nastat.