Fakturace do zahraničí (Kanada) jako OSVČ

[ann.rybnickova]

Zdravím, navázala bych na předešlou diskuzi o fakturaci do USA coby OSVČ (https://forum.root.cz/index.php?topic=21620.0). V současnosti žiju a pracuju v Kanadě, nicméně mi brzo vyprší pracovní víza a je možnost, že se budu vracet zpět do ČR. Současný zaměstnavatel o mě nechce přijít a je ochotný zaměstnat mě coby živnostníka (contractor) z Česka. Živnost jsem nikdy nevedla, takže se omlouvám, jestli budu trochu mimo. K fakturaci a vyplácení - můžu si nechat otevřený kanadský bankovní účet, na který by mi firma posílala peníze, které bych si já pak přes Transferwise poslala na svůj český účet? Pokud ano, musím na faktuře uvádět částku jak v kanadských dolarech, tak v korunách, nebo pouze v CAD? Co si pak vést v účetnictví - částku v korunách, která mi reálně přistála na českém účtu poté, co jsem si dolary převedla na koruny? Nebo částku přepočítanou středovým kurzem ČNB v den vystavení faktury? Díky moc za rady!

[Reklama]

[ssdcorrupt]

uctnictvi nevedu faktury netusim ale jako zamestnanec jsem delal danovy priznani z USD akcii podle kurzu ktery vyhlasuje financni sprava pro potreby dani. mozna to bude podobny

[Miroslav Šilhavý]

Tak na to je hodně široká odpověď.
Fakturovat můžete v CAD, účet v cizině je možné mít, dostat peníze do ČR lze jakkoliv (maximálně s ohledem na AML pravidla).

Dál se to liší. Jako OSVČ nemusíte vést účetnictví, stačí daňová evidence. To se volí většinou. Někdy ale existuje povinnost vést účetnictví.

Pak se může stát, že budete muset být plátce DPH (např. při překročení obratu), nebo budete chtít být plátce DPH.

Podle toho, jestli povedete daňovou evidenci nebo účetnictví se liší práce s měnovými kurzy a jinak se pracuje s kurzovými rozdíly (volí se buďto denní kurz ČNB, nebo některý z průměrných - např. měsíční). Zvolený způsob práce s kurzem se pak musí aplikovat na všechny účetní operace až do konce účetního období (obvykle kalendářní rok, ale nemusí být, můžete si zvolit jiné období); až v dalším období můžete zvolit jiný způsob.

Podle zvoleného kurzu se vypočítává DPH, pokud budete plátce.

Pokud nebudete plátce, můžete vystavovat doklady jakéhokoliv typu. Nemusí to být ani faktura, může to být cokoliv, co splní potřeby příjemce. To v Kanadě asi znáte, že doklady nemají úplně formální náležitosti - to platí i u nás u neplátců. Bývá však zvykem (kvůli ujednodušení), že se vystavují faktury se spoustou náležitostí. V reálu na straně příjmů ale stačí klidně i smlouva, a smlouva může být i ústní. V takovém případě se ale doporučuje vést nějakou evidenci, která může pomoci např. při kontrolách (ale kdo by kontroloval přiznané příjmy, že?).

Jiná situace je, pokud budete plátce DPH. Tam se přidávají požadavky na evidenci i na náležitosti dokladů. Zjednodušeně lze říci, že doklady (faktury, paragony), jak je v ČR znáte, mají svoji formu právě kvůli zákonu o DPH. Evidence musí být, protože evropský příjemce může DPH uplatnit na vstupu (odečíst si DPH) a tudíž finanční správa kontroluje náležitosti křížem.

Jak vidíte, vstupů na správné zodpovězení Vaší otázky je moc. Doporučil bych zaplatit si na začátku daňového poradce (narozdíl od běžného účetního daňový poradce nese za svoje rady odpovědnost). Daňoví poradci jsou vedeni v Komoře daňových poradců (kdpcr.cz) a řídí se zákonem o komoře daňových poradců. Je potřeba si pohlídat, aby jeho "rada" měla zákonné náležitosti - protože jedině tak nese plnou odpovědnost. Jakmile to jednou nastavíte, pak už budete pracovat ve stejném režimu dál, bez nutnosti konzultací.

[Mirek Prýmek]

Pak se může stát, že budete muset být plátce DPH (např. při překročení obratu), nebo budete chtít být plátce DPH.

Měl jsem za to, že když právnická nebo fyzická osoba přijímá peníze ze zahraničí (mimo EU?), automaticky se stává plátcem DPH. To už neplatí, nebo takhle striktně nikdy neplatilo a je k tomu potřeba ještě něco?

Vím, že se tady kdysi řešil nějaký speciální druh registrace, jejíž název si už nepamatuju, po které mělo být možné fakturovat do zahraničí a zároveň se plátcem DPH nestát. Ten název by něco jako "registrovaná fyzická osoba" nebo tak nějak.

[Miroslav Šilhavý]

Měl jsem za to, že když právnická nebo fyzická osoba přijímá peníze ze zahraničí (mimo EU?), automaticky se stává plátcem DPH. To už neplatí, nebo takhle striktně nikdy neplatilo a je k tomu potřeba ještě něco?

To se týká EU a jmenuje se to "identifikovaná osoba" (§ 6g a násl. ZDPH).

[Reklama]

[Mirek Prýmek]

To se týká EU a jmenuje se to "identifikovaná osoba" (§ 6g a násl. ZDPH).

Ano, to je ono, díky.

Jenom nechápu tohle:

§ 6h

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o

a) poskytnutí služby,

b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Tady je "neusazené v tuzemsku", narozdíl od okolních paragrafů, kde je explicitně "členský stát". Opravdu to tedy platí jenom pro EU? Pokud prodám třeba software mimo EU, tak se identifikovanou osobou ani plátcem nestanu?

Je to hrozně komplikované a je tam spousta pojmů, které laik jako já není schopný v rozumné době rozklíčovat

[Miroslav Šilhavý]

Tady je "neusazené v tuzemsku", narozdíl od okolních paragrafů, kde je explicitně "členský stát". Opravdu to tedy platí jenom pro EU? Pokud prodám třeba software mimo EU, tak se identifikovanou osobou ani plátcem nestanu?

Je to hrozně komplikované a je tam spousta pojmů, které laik jako já není schopný v rozumné době rozklíčovat

Ano, je to velmi složité. Ale čtete paragraf, který se týká přijetí plnění.

[Mirek Prýmek]

Ano, je to velmi složité. Ale čtete paragraf, který se týká přijetí plnění.

Asi na to nemám nervy a pravděpodobnost, že něco špatně pochopím, je moc vysoká, takže to nemá smysl číst

Pěkné shrnutí jsem našel tady: https://www.az-data.cz/clanky/poskytovani-sluzeb-zbozi-zahranici-naopak-jak-je-s-dph

Akorát mi to teda ze selského pohledu vůbec nedává smysl: pokud chci dejme tomu vyvíjet software pro nějakou zahraniční firmu a chci s tím mít co nejmíň starostí, je pro mě snadnější to dělat pro firmu mimo EU? Pokud nepřekročím limit pro povinné přihlášení k DPH té jejich země, tak nemusím řešit vůbec nic? Zatímco kdyby to byla firma v EU, tak se musím stát identifikovanou osobou? Jakou to má logiku?!

[Miroslav Šilhavý]

Akorát mi to teda ze selského pohledu vůbec nedává smysl: pokud chci dejme tomu vyvíjet software pro nějakou zahraniční firmu a chci s tím mít co nejmíň starostí, je pro mě snadnější to dělat pro firmu mimo EU? Pokud nepřekročím limit pro povinné přihlášení k DPH té jejich země, tak nemusím řešit vůbec nic? Zatímco kdyby to byla firma v EU, tak se musím stát identifikovanou osobou? Jakou to má logiku?!

Tak předně, já se v tom taky houby vyznám. Moje rada tazatelce je přizvat daňového poradce, protože tohle laik opravdu nemůže pobrat. Mně se o to stará manželka, která je DP, a moje poznatky jsou všechny od ní.

A teď ze široka:

Logika v DPH je, ale není na první pohled viditelná. DPH je daň, kterou chce vybrat stát, na jehož území dochází k plnění. Když sedíte v ČR, ale práci (službu) odvedete do jiné země (EU - jinde o DPH neuvažujeme), pak není místem plnění ČR, ale země příjemce plnění (služby). Ta země chce vybrat DPH. Tudíž vznikla potřeba řešit DPH v rámci EU tak, aby bylo vybráno v cílové zemi.

Uvažujme dál. Mezi podnikateli - plátci DPH - se uplatňuje vstup DPH vs. výstup DPH. Odvádí se jen rozdíl mezi sazbami. Tím je zajištěno, že DPH zaplatí až úplně koncový příjemce. Takže proto vznikají mechanismy, které umožňují DPH přelévat mezi zeměmi. To lze provést dvěma způsoby: pomocí reverse charge (ke kterému se kloní ČR) a pomocí one stop shop (což je princip zaváděný v EU). Oba způsoby mají své výhody i nevýhody a jsou administrativně složité v jiných situacích. (Nebudu rozepisovat, nerozumím tomu tak hluboce do detailu, krom toho by to bylo na desítky stran).

Zkrátka, to co platí - i s identifikovanými osobami - je snaha EU docílit toho, aby se DPH mohlo odečítat na vstupu a na výstupu, a aby bylo vybráno v místě plnění (cílová země).

Nepořádek, který vnímáte, pramení z toho, že existuje spousta situací, které je potřeba řešit - namátkou:
- vstup zboží do EU - je potřeba vybrat DPH, ale zěmě, kde zakotví loď nemusí být automaticky zemí vstupu,
- úhrady od koncových zákazníků (u kterých nemůžete uplatnit reverse charge, nejsou plátci ani identifikované osoby)
- koeficienty DPH (některé firmy mohou uplatnit jen část DPH na vstupu) - je potřeba řešit, jaká plnění se do koeficientu započítávají a jaká ne
- hotovostní DPH (některé země DPH vybírají na základě plnění, jiné na základě úhrady)
...
...
...

Nedá se v tom vyznat, dají se jedině probrat konkrétní situace. Asi pro první krok pochopení DPH je potřeba si uvědomit rozdíl mezi DPH a daní z příjmu. Daň z příjmu se platí podle toho "kde vyděláte"-kde "žijete". DPH se platí podle plnění - tedy podle toho "kam dodáte".

[Mirek Prýmek]

Díky za obšírnou odpověď. Souhlasím, že konzultace s DP je zjevně jediná smysluplná možnost

Každopádně mi pořád vrtá hlavou ta základní věc: jsem OSVČ, neplátce. To, jak jsou zákony nastaveny (pokud jsem to správně pochopil), mi komplikuje spolupráci s firmami v rámci EU. Spolupráce s firmami mimo EU problém není. Tomu nerozumím. Logicky by to přece mělo být naopak, ne?

[Miroslav Šilhavý]

To, jak jsou zákony nastaveny (pokud jsem to správně pochopil), mi komplikuje spolupráci s firmami v rámci EU. Spolupráce s firmami mimo EU problém není. Tomu nerozumím. Logicky by to přece mělo být naopak, ne?

Dělá to hlavně problém na vstupu. Jako OSVČ si koupíte reklamu na facebooku a musíte se stát identifikovanou osobou. Je to hodně na hlavu. Podle mě v tom hraje roli politika. Každá země chce preferovat, aby lidé nakupovali v tuzemsku. Domnívám se, že politiky nenapadlo nic "lepšího" než toto. Diskrimiovat v rámci EU nemohou, ale mohou to osladit administrativou.

Špeků v zákoně o DPH je víc. Např. v rámci ČR musíte v některých případech uplatnit reverse charge (DPH nepřičtete k ceně faktury, DPH pak řeší příjemce). Je to poměrně dobrý mechanismus, jak předcházet daňovým únikům. Představte si výrobce dveřních zárubní. Když je prodáváte, musíte zjistit toto:
1. Je odběratel plátce DPH? Pokud není, DPH přičítáte.
2. Pokud je plátce DPH, odebírá zárubně jakožto surovinu pro další výrobu? Pokud odebírá pro další výrobu, jedná se o částěčně zpracovaný kov a DPH přičítáte.
3. Pokud je plátce DPH, odebírá zárubně jakožto výrobek (např. překlad na stavbu), musíte pracovat v režimu reverse charge.

Když to uděláte chybně a odběratel nezaplatí DPH, tak finančák skočí na Vás a doplatíte to.

[Idris]

Jenom nechápu tohle:

§ 6h

Osoba povinná k dani se sídlem nebo provozovnou v tuzemsku, která není plátcem, je identifikovanou osobou ode dne přijetí zdanitelného plnění s místem plnění v tuzemsku od osoby neusazené v tuzemsku, pokud se jedná o

a) poskytnutí služby,

b) dodání zboží s instalací nebo montáží, nebo

c) dodání zboží soustavami nebo sítěmi.

Mezi poskytnutím a přijetím služby (abychom se omezili jen na IT) je podstatný rozdíl

Je vhodné dodat, že koncept “identifikované osoby” je výmysl skvělých českých politiků, kterým se geniálně povedlo udělat prováděcí zákony poměrně jednoduchých společných pravidel EU asi tak desetkrát složitějšími, než by bylo nutné. V jiných zemích (zejména těch s anglosaským právem, ale i třeba v Estonsku nebo na notoricky prohnilém jihu EU) se věci kolem DPH při obchodování s firmami jinde v EU řeší naprosto přímočaře. Český stát je vzhledem k vrozeným kleptovlohám Čechů nadmíru opatrný a preventivně mnohem přísnější.

[Mirek Prýmek]

Mezi poskytnutím a přijetím služby (abychom se omezili jen na IT) je podstatný rozdíl

Jasně, teď se bavím primárně o poskytnutí služby (selsky "programuju jako OSVČ pro zahraniční firmu").

Český stát je vzhledem k vrozeným kleptovlohám Čechů nadmíru opatrný a preventivně mnohem přísnější.

Nemám nic proti přísnosti, ale očekávám, že v 21. století nebude prodej služeb do zahraničí něco "neobvyklého", kolem čeho je potřeba týden studovat zákony... A očekával bych, že když je jednou ze základních myšlenek EU společný trh, tak budu s jakoukoliv firmou v EU obchodovat v principu stejně - tj. v mém případě jenom napíšu papír "udělal jsem pro vás X, zaplaťte mi Y" a nic víc nebudu řešit...

[Miroslav Šilhavý]

Je vhodné dodat, že koncept “identifikované osoby” je výmysl skvělých českých politiků, kterým se geniálně povedlo udělat prováděcí zákony poměrně jednoduchých společných pravidel EU asi tak desetkrát složitějšími, než by bylo nutné. V jiných zemích (zejména těch s anglosaským právem, ale i třeba v Estonsku nebo na notoricky prohnilém jihu EU) se věci kolem DPH při obchodování s firmami jinde v EU řeší naprosto přímočaře. Český stát je vzhledem k vrozeným kleptovlohám Čechů nadmíru opatrný a preventivně mnohem přísnější.

Ano, je to tak. Postihuje to 95 % těch, kteří DPH nekradou a ti zbylí si stejně našli nové způsoby. Problém je v tom, že český úředník není veden k tomu, aby prováděl skutečné kontroly. Stát se to snaží suplovat zákony, které nadřazují proces nad smysl. Finanční správa pak honí výsledky buzerací (a soudy čím dál víc prohrávají, přesto od toho neupouští). Úředníkovi taky víc vyhovuje mít jasně naordinovaný postup, než "neuchopitelný" pokyn "rozuměj své práci a dělej ji".

[Mirek Prýmek]

ale mohou to osladit administrativou.

Bizarní na tom je, že to osladí jenom drobným živnostníkům. Velké firmy na to mají kvalifikované účetní a software, takže ti už si to ošéfují, ale chudák Běžný Franta Programátor...