No, s tou Skandinavii (SWE, NO) to bylo dobre tak pred deseti patnacti lety, kdyz tam jeste bylo hej (nezamykal jsi barak, kdyz jsi jel nakoupit apod.). Ale nalada ve spolecnosti vzhledem k pristehovalcum obecne se tam prece jenom dost posunula. Jasne, kdyz tam jedes na dovcu nebo na pul roku, rok s tim, ze vedí, ze vypadnes, tak je to celkem OK, vsichni se na tebe usmivaji, pohoda, kamosi, v korporatu to nejak preklepes i pouze s tou anglictinou. Ale jak jsi tam na dyl, tak po cca trech letech zacnes videt pod povrch. Z mnoha indicii nakonec zjistis, ze te mezi sebe neprijali, a bez ohledu na tvoji praci a uz dobrou znalost mistniho jazyka (bez toho to na delsi dobu fakt nejde - jo, oni umi "nejak" anglicky, ale proc by kvuli tobe porad mluvili v cizi reci, kdyz jsou vsichni, nebo alespon sefove, mistni) budes vzdy patrit do jednoho pytle s ostatnimi pristehovalci (cest vyjimkam). Co je blby - nezapadnou ani tvoje deti a v prkennych pokusech ucitelu ve skolkach i skolach decka sdruzovat stejne citis, ze jste obcane 2. kategorie. Pak zdravotnictvi - neveril jsem, ale se zubama i slepym strevem radsi jedes zpet do CR, kdyz to neni uplne akutni. Penize ve zdravotnictvi jsou, CT/MR na kazdem rohu, vydaje zvladnes, ale ten neskutecny binec, pomalost, pristup, nejistota kdo, co, jak, kdy udela, uff. Tohle me dalo trochu jiny pohled na zdravotnictvi v CR, ackoliv by se toho taky dalo dost co zlepsovat. Na druhou stranu, kdyz jsi zdravotne fit, najdes si i prumernou praci a nemas nic proti tomu zit v pristehovalecke socialni bubline, da se casem s hypotekou koupit neco pekneho na bydleni a celkem slusne zit. Vratit do CR/SK se muzes vzdycky.